Pandita (objevitel)

Termín pandita či pandit (dévanágarí पण्डित; doslova „učenec“) byl v druhé polovině 19. století užíván pro speciálně vycvičené zeměměřiče, kteří pocházeli z domorodého obyvatelstva a ve službách Britského impéria objevovali hornaté oblasti severní Indie a Tibetu.

Nain Singh, jeden z nejvýznamnějších panditů

Když probíhala v 19. století tzv. velká hra, mocensko-politický zápas mezi Ruským a Britským impériem, tak se obě strany sporu snažily získat o regionu střední Asie co nejvíce informací. Střední Asie v té době sice byla z části kartograficky zpracována, avšak některé rozsáhlé, těžko přístupné vysokohorské oblasti stále vytvářely na mapách bílá místa. To se týkalo zejména nejvyššího pohoří světa – Himálaje – a Tibetu, na jehož území byl vstup cizincům zakázán.

V šedesátých letech 19. století proto britský úředník Thomas George Montgomerie přišel s návrhem, že by průzkum těchto oblastí mohli zajistit vycvičení domorodí obyvatelé, kteří podstatně lépe zvládají nedostatek kyslíku na hřebenech hor a je jim umožněn vstup do oblasti Tibetu. Začalo se proto s výcvikem obyvatel z oblasti severní Indie (např. lidí ze Sikkimu), kteří se začali označovat jako pandité.

Pandité se ukázali jako velmi schopní a užiteční ve snaze Britů zmapovat dosud neznáme oblasti severu. Britové je vycvičili v různorodých znalostech kartografie, které pak pandité měli aplikovat v terénu. Takový pandita byl zvyklý chodit tak, aby jeho 2000 kroků dávalo jednu míli. K počítání jednotlivých mílí užívali korálky, které vypadaly jako buddhistický růženec (mala), avšak na místo obvyklých 108 korálků jich měli jen 100. Každý desátý byl přitom vždy o trochu větší než ten předchozí; za každých sto kroků pandita vždy jeden korálek odebral. V modlitebních mlýncích pandité uchovávali na místo klasické modlitby óm mani padmé húm kousky papíru s mapkami a dalšími poznámkami. Jeden z nejvýznamnějších panditů Nain Singh objevil, že když se někdo k němu blíží, stačí roztočit mlýnek a předstírat, že je v náboženském rozjímání, zrovna jak to dělají „praví“ buddhisté. To obvykle dostačovalo k tomu, aby je člověk nechal na pokoji. Singh vynikl zejména tím, že se dostal až do Lhasy, o které poskytl Britům obrovské množství informací.

Pandité mimo jiné uměli zacházet se sextantem i rtutí. I přes výcvik panditů se občas stalo, že byli vysláni zpět na území Britské Indie nebo padli do zajetí. To jim však nezabránilo v tom, aby výrazně napomohli v mapování vysokohorských oblastí střední Asie.

Mimo Nain Singha patří k významným panditům např. Kinthup nebo Nain Singhův bratr Kišen.