Pagan

Podle archeologických nálezů byl ostrov obýván několik staletí před začátkem našeho letopočtu. První kontakt s Evropany proběhl v roce 1669, když na ostrov připlul španělský misionář Diego Luis de San Vitores, který ostrov pojmenoval Saint Ignatius. Je pravděpodobné, že ještě dříve, v roce 1522, ostrov navštívil španělský námořník Gonzalo de Vigo, který rok předtím dezertoval z Magellanovy expedice, a stal se prvním evropským trosečníkem v historii Pacifiku. Domorodí Čamorové byli v roce 1695 násilně přesídleni na Saipan a odtud o tři roky později na Guam. Na počátku 19. století se začali na ostrov vracet, ten však byl v mezičase kolonizován Kanaky z Karolín propuštěnými z otroctví. V sedmdesátých letech 19. století byly založeny první kokosové plantáže.

V roce 1899, po prodeji Severních Marian Španělskem Německu, se ostrov stal součástí kolonie Německá Nová Guinea a byl pronajat soukromé Pagan Society, jejímiž společníky byli Němec a Japonec. Hlavním produktem společnosti byla kopra. Ostrov devastovaly tajfuny, které přišly v červnu a v září 1905, v září 1907 a v prosinci 1913, poničily kokosové plantáže a přivedly Pagan Society k úpadku.

V roce 1914, během první světové války, ostrov obsadilo Japonské císařství, které Společnost národů pověřila po skončení války správou v rámci Mandátního území Tichomořské ostrovy. Ostrov osídlili etničtí Japonci a Okinawané. Obnovili kokosové plantáže a pěstovali bavlnu a sladké brambory na vývoz a také začali komerčně lovit makrely a tuňáky. V roce 1935 byla upravena přistávací plocha a japonské císařské námořnictvo sem v roce 1937 umístilo posádku. V roce 1942 na ostrově žilo 413 japonských civilistů a 229 Čamorů. V červnu 1944 dorazila posádka japonské císařské armády o síle 2 150 mužů, byla však odříznuta a izolována pokračující spojeneckou ofenzívou. Zásobování vázlo, vojáci hladověli a několik stovek jich zemřelo podvýživou dříve, než Japonsko kapitulovalo.

Po skončení války ostrov obsadily Spojené státy, poté jej v roce 1947 OSN zahrnula do Poručenského území Tichomořské ostrovy a administraci svěřila Spojeným státům. Po válce udržovalo americké námořnictvo na ostrově malou základnu. V padesátých letech dvacátého století byly postaveny veřejné budovy, v tom kostel, skladiště kopry, ošetřovna a škola. Přesto na konci 70. let počet obyvatel poklesl pod stovku, mnoho z nich sezónně pobývalo na Saipanu. Při erupci sopky Pagan, která nastala 15. května 1981, zalily lávové proudy značnou část obdělávané půdy a pokryly také kus přistávací dráhy. Obyvatelé byli evakuováni na Saipan. Erupce trvaly až do roku 1985, slabší projevy vulkanické aktivity se objevily v letech 1987, 1988, 1992, 1993, 1996, 2006, 2009, 2010 a 2012. Kvůli přetrvávající hrozbě americké úřady zamítly opakované žádosti ostrovanů o návrat. Úřad starosty Severních ostrovů přibližně tři stovky vysídlených obyvatel, kteří se chtějí vrátit na Anatahan, Alamagan, Pagan a Agrigan, v jejich úsilí podporuje. V roce 2006 pozorovala ostrov posádka letadla Lockheed C-130 Hercules amerického letectva. Během operace Christmas Drop spatřila dobytek, malou skupinu budov a travnatou rozjezdovou dráhu.

Skupina japonských investorů zvažovala využít ostrov jako odkladiště sutin a trosek zbylých po zemětřesení v Tóhoku. Po protestech v červnu 2012 byly plány opuštěny.

Ostrov na snímku Landsat

Pagan na mapě DMA (1983)

Pagan je vzdálen zhruba 320 km severně od Saipanu, hlavního ostrova Severních Marian. Rozloha 47,23 km² jej řadí na čtvrté místo mezi ostrovy Severních Marian. Ostrov sestává ze dvou stratovulkánů spojených úzkou šíjí, která v nejužším místě měří jen 600 metrů. Jižní sopka 18°4′30″ s. š., 145°43′30″ v. d. je 548 metrů vysoká, kaldera má průměr přibližně 4 km a skládá se ze čtyř kráterů spojených dohromady. Poslední erupce byla zaznamenána v roce 1864, některé fumaroly byly aktivní i v roce 1992. Severní sopka známá také jako Mount Pagan 18°7′48″ s. š., 145°48′ v. d. je vysoká 570 metrů. Leží v centru kaldery o průměru přibližně 6 km, erupce byly zaznamenány ve dvacátých letech 19. století, v letech 1872–1873, 1925 a 1981–85.

Pagan má dvě velká jezera. Laguna Sanhalom (také Inner Lake) měla při měření provedeném v 70. letech 20. století rozlohu 17 hektarů a hloubku 23 m. Laguna Sanhiyon (také Laguna Lake) na západním pobřeží severního ostrova měla rozlohu 16 hektarů a hloubku 20 m. Voda v obou jezerech je brakická.

Ihned u severovýchodního pobřeží jsou dva drobné skalnaté ostrůvky Togari Rock, o rozloze 0,6 ha a výšce 94 metrů, a Hira Rock o rozloze 0,25 ha. Mezi ostrovy, které konstituují administrativní jednotku Severních ostrovů, jsou uvedeny samostatně.

Od roku 1980 počet obyvatel silně kolísal, neboť studenti středních škol se pohybovali mezi bydlištěm na Paganu a školou na Saipanu. V říjnu 1977 žilo na Paganu sedm rodin s celkem 37 lidmi. Kancelář místního komisaře uvedla, že v prosinci 1977 žilo na Paganu 51 lidí. V roce 1980 bylo Paganu devět rodin s celkem 85 lidmi, včetně některých bydlících v Saipanu.

Až do erupce v roce 1981 provozoval školský okrsek Severních Marian na Paganu základní školu (do šesté třídy). V roce 1977 do školy chodilo 13 žáků. Potom studenti z Paganu navštěvují školu na Saipanu.

V roce 2013 navrhlo velitelství amerického námořnictva zařadit ostrov do nové skupiny výcvikových prostorů Ranges and Training Areas. Návrh vzbudil nevoli a vyvolal protesty, vznikla skupina Our Islands are Sacred, petice na Change.org a sešlo se několik protestních shromáždění.[1] Ministerstvo obrany zveřejnilo 3. dubna 2015 dlouho očekávaný návrh prohlášení o dopadu na životní prostředí (Environmental Impact Statement). Podle Michaela G. Hadfielda, profesora biologie havajské univerzity, který na Paganu v roce 2010 vedl tým zkoumající hmyz, se na ostrově nalézají jedinečné věci: „I když je tam činná sopka, není tam pustina, jak si mnozí lidé myslí. Je toho dost, co by mělo být zachováno – několik ohrožených druhů ptáků a pár druhů hlemýžďů, na které se specializuji a chystám se je dostat na seznam ohrožených druhů USA.“[1]

Pagan na snímku NASA v březnu 2012

Jerome Aldan (zemřel v únoru 2017), který zastával úřad starosty Severních Marian, řekl novozélandskému rozhlasu, že představa amerických vojenských úřadů o Paganu jako neobydleném, je mylná.[1] „Více než 50 rodin na Saipanu považuje Pagan za svůj domov a má plány a touhy vrátit se na usedlosti,“ na ostrově žijí dva lidé, kteří bydlí v chatrčích, mají jeden splachovací záchod, elektřinu a malý ranč.[2]