Půlměsíc (symbol)

V ikonografii helénistického období představoval půlměsíc panenskou bohyni lovu Dianu (Artemis), naopak Slunce symbolizovalo jejího bratra Apollóna. Na mnoha vyobrazeních má Diana na své čelence právě půlměsíc. Protože Diana byla panenská bohyně, byl tvar občas používán i jako symbol panenství.

Půlměsíc a hvězdy symbolizovaly také pontskou dynastii Mithradovců.

Tvar byl používán i jako znak Byzancie.[1]

V době křížových výprav se znak spojil s orientem a byl často používán jako ozdobná rytina na křižáckých pečetích a mincích.[2]

Anna Notaras, dcera posledního velkoknížete (megas doux) byzantské říše Loukase Notarata, po pádu Konstantinopole uprchla do Itálie a nechala si vyrobit pečeť, na níž dva lvi drželi nad hlavami půlměsíc zkřížený s mečem.

Do islámské ikonografie se tento tvar dostal poté, co si muslimové podmanili Persii, kde se do té doby objevoval půlměsíc ve spojitosti se zoroastrismem. Ve 13. století zdobil muslimské vojenské štíty.

V římskokatolické církvi bylo v 15. století módní vyobrazovat Pannu Marii buď sedící, nebo stojící na půlměsíci.[2]

V době renesance se půlměsíc často objevoval ve šperkařství. Lidé se ohlíželi do antiky a ženy se nechávaly vyobrazovat jako tzv. Diany, proto rády nosily i šperky obsahující symbol této bohyně.

Záznamy z roku 1571 popisují, že v bitvě u Lepanta měli všechny osmanské lodě na plachtách buď jeden půlměsíc, nebo hned několik půlměsíců. Roku 1793 bylo dekretem stanoveno, že všechna osmanská plavidla tento znak ponesou na lodní vlajce. Za vlády dynastie Osmanů se začaly půlměsíce objevovat na střechách mešit. Od té doby je půlměsíc spojen s islámem jako takovým, i když to mnozí muslimové kritizují a půlměsíc považují za „chybu křesťanů“, protože v Koránu ani žádné z legend půlměsíc zmíněn není.

Egyptský paša Muhammad Ali v roce 1805 představil první egyptskou státní vlajku. Byla červená a měla na sobě tři bílé půlměsíce a tři bílé hvězdy.