Přijetí festivalu Prague Pride

Zatímco organizátoři pochodu Prague Pride sami sebe řadí do hnutí za práva sexuálních menšin, hlas římskokatolické církve reprezentovaný kardinálem Dominikem Dukou zní jinak. Dominik Duka již před konáním prvního pochodu v Praze v roce 2011 na základě předběžného programu celou akci odsoudil se slovy, že se nejedná o „otázku práva menšiny na toleranci, ale o propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný“.[1] Dukovi vadí zejména požadavky směrem k adopci dětí homosexuálními páry, čímž dle jeho slov protagonisté Prague Pride popírají právo dítěte na své biologické rodiče.[1] Pravděpodobně z tohoto důvodu se katolická církev nepodílí na žádném z duchovních programů, jež festival rovněž nabízí. Téma adopce dětí homosexuálními páry rezonuje i v české společnosti, přičemž podle CVVM z května 2019 slabší polovina, 47 % z dotázaných, schvaluje právo na adopci dětí z institucionální péče homosexuálními páry a jejich právo uzavřít sňatek.[2]

Součástí Prague Pride bývá zpravidla i velmi bohatý doprovodný program, který rovněž podporuje řada křesťanských společenství, jako např. ekumenický křesťanský spolek LOGOS nebo také poradní odbor pražské evangelické mládeže pražských sborů ČCE,[3] avšak s upozorněním, že se nejedná o oficiální postoj ČCE. Na programu se v historii oficiálně podílela např. Českobratrská církev evangelická nebo Církev československá husitská.[4] Katolická církev, i přes silný arcibiskupův hlas, však není ve svém postoji jednotná. V roce 2015 zprostředkoval dnes již bývalý katolický jáhen Jaroslav Lorman na půdě Římskokatolické akademické farnosti Praha při kostele Nejsvětějšího Salvátora přednášku americké řádové sestry Jeannine Garmickové věnující se hájení práv LGBT osob v prostředí katolické církve. S pořádáním přednášky a s promítáním polského filmu o homosexuálním knězi s názvem „Ve jménu…“ souhlasil rovněž farář této farnosti Tomáš Halík. Dominik Duka tuto podporu akce Prague Pride na katolické půdě nejdříve kritizoval, posléze ji zakázal.[5] Jak lze tedy vidět, uvnitř katolické církve nepanuje jednotný názor na dialog s LGBT menšinou, čehož si všímají i členové spolku LOGOS. Ti v roce 2015 vyjádřili znepokojení nad odmítáním této příležitosti k dialogu v rámci římskokatolické církve a dle jejich slov se tato církev tématům diskriminace a šikany LGBT věřících vyhýbá.[6] Na stejný problém uvnitř katolické církve upozornil i bývalý římskokatolický kněz Jiří Pešek v roce 2018, když v rozhovoru pro internetovou televizi DVTV řekl, že gayové a lesby jsou v katolické církvi v izolaci, veškeré pokusy o jejich pastoraci selhávají a velmi často se setkávají se strachem o své orientaci hovořit.[7]

Jak rovněž zmiňuje ve svém rozhovoru Jiří Pešek, někteří kněží sice dokáží velmi citlivě doprovázet lidi s homosexuální orientací, avšak cílená pastorace v církvi neexistuje, nevytváří se prostředí, ve kterých by měli tito lidé zastání.[7] Pokusy Peška tuto situaci uvnitř církve řešit znovu narážely na postoj Dominika Duky. Další náboženská kontroverze týkající se pastorace LGBT komunity odehrála na Prague Pride v roce 2017. Římskokatolický kněz Pio David Oláh se podílel na ekumenické bohoslužbě (ne však katolické mši v pravém slova smyslu).[4] Protože se nejednalo přímo o katolickou mši, nebyl to problém i přesto, že Oláh neměl dle pražského arcibiskupství tou dobou pravomoc již rok sloužit katolickou mši. Avšak Oláh ve svých aktivitách směrem k LGBT komunitě pokračoval, vedl bohoslužbu určenou pro sexuální minority v organizaci Život 90 na Starém Městě. Na svém profilu na sociální síti Facebook uvedl, že je „(…) přesvědčen, že se jedná o Bohu milou akci, ku prospěchu LGBT věřících“, a že je nutné, aby duchovní nepřehlíželi věřící s menšinovou sexuální orientací.[4] Oláh tvrdí, že pokud chtějí homosexuální věřící žít podle učení katolické církve, jsou nuceni žít v celoživotním celibátu, což je dle něj v rozporu s výkladem Bible i vlastní tradicí učení církve.[8] Dominik Duka zase reaguje na důvody konání mše pro LGBT takto: „Členové Hnutí Logos a LGBT katolíci se právem považují za plnoprávné občany České republiky i za katolické křesťany, jsou jim tedy otevřeny všechny bohoslužby při zachování základních podmínek, které vyžaduje křesťanská etika a normy kanonického práva. V tomto duchu jsou tedy naše srdce i dveře našich kostelů vždy otevřené.“[8]

V souvislosti s Prague Pride 2019 arcibiskup Duka na svém Twitteru oznámil, že se připojuje k prohlášení na podporu krakovského arcibiskupa Jędraszewského, který je kritizován za své kázání vymezující se vůči LGBT komunitě. Duka se vymezuje vůči „světonázorovému totalitarismu, prezentovanému v poslední době agresivními vyjádřeními stoupenců ideologie LGBT“.[9] Přirovnání LGBT komunity k totalitárním režimům je přinejmenším velmi nevkusné a vzbuzuje určité kontroverze, protože připomíná jiná populistická vyjádření některých českých politiků z poslední doby, čehož si všimli novináři v rámci zpravodajského serveru Českého rozhlasu iROZHLAS a pečlivě je analyzovali.[10] I přes relativní vstřícnost české populace k rozšíření práv homosexuálů[2] je otázkou, jakým směrem se bude vůči nim odvíjet česká politika. Jak totiž naznačuje pro týdeník Respekt redaktor Marek Švehla, možná se nejedná pouze o úpadek tradiční rodiny, jak jej podávají někteří křesťanští konzervativci, ale podpora sňatků homosexuálních párů „téměř dokonale kopíruje dělení na bývalý Východ a Západ: pouze Itálie patří v tomto ohledu k východní části Evropy“.[11]