Přímá daň

Povinnost k dani z příjmů fyzických osob se řídí zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro daný rok. Spolu s daní z přidané hodnoty a daní z příjmů právnických osob se řadí k nejvýznamnějším zdrojům státního rozpočtu. Jejím poplatníkem jsou fyzické osoby, které mají své trvalé bydliště na území České republiky nebo se na jejím území zdržovali alespoň 183 dní v roce (ti daní příjmy se zdrojem jak v České republice, tak v zahraničí), a dále ostatní (tedy nerezidenti), jež zdaňují pouze příjmy se zdrojem v České republice. Tato daň je tak adresná, její výše je pro poplatníka snadno definovatelná a ani realizace výběru této daně není obtížná. Lze u ní též využít solidárních prvků, tedy zohlednit rodinné (manželka, děti), dále zdravotní (například invalidní důchod) nebo sociální (student či zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností) poměry plátce. Do její výše se promítá také skutečnost, zda poplatník přispívá na prospěšné účely (tedy dává dary) nebo zda přispívá do pojišťovacích systémů (na penzijní připojištění nebo životní pojištění).[4]

Daň se odvádí z jednotlivých druhů příjmů fyzických osob. Výše odvodu se stanovuje ze součtu dílčích základů daně (jejích jednotlivých částí), od kterého se odečítají nezdanitelné části a odečitatelné položky. Jednotlivými dílčími základy daně jsou:[6]

• příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, kam se řadí mzdy a také platy nebo odměny pocházející z dohod o provedení práce a o pracovní činnosti)
• příjmy nabyté podnikáním nebo jinou výdělečnou činností zahrnují například příjmy ze zemědělské výroby či ze živnosti. Řadí se sem také odměny umělcům a sportovcům, nebo příjmy tlumočníků, popřípadě advokátů a soukromých lékařů
• příjmy pocházející z kapitálového majetku, tedy dividendy, úroky z vkladů či podíly na zisku
• ostatní příjmy, mezi něž patří výhry v loterii nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí

Pro každou kategorii se specifickým způsobem stanoví dílčí základ daně a jejich součet, ponížený o nezdanitelné a odečitatelné položky, tvoří základ daně.[6]

Oproti dani z příjmů fyzických osob jsou poplatníkem daní z příjmu právnických osob subjekty založeny právním aktem. Zdanění příjmů právnické osoby se liší na základě jejích cílů. Daň z příjmu právnických osob upravuje zákon č. 586/1992 Sb., konkrétně druhá část tohoto zákona (paragrafy 17 až 21).

Jako předmět tohoto typu daně jsou považovány příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem.[7] Sazba této daně v České republice je v roce 2020 19 % a základním zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Jako další zdaňovací období může být určen hospodářský rok nebo účetní období, pokud je delší než 12 měsíců. Daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za stanovené období se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí tohoto období (podle § 136 odst. 1 daňového řádu).[8]

Daň z nemovitých věcí souhrnně označuje dvě různé daně, a to daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Každý rok je touto daní zdaňováno vlastnictví nějaké nemovité věci (podle nového občanského zákoníku jsou jako nemovité věci označovány takové věci, jež není možné přesunout bez toho, aby byla porušena jejich podstata) vedených v katastru nemovitostí a nacházejících se na území České republiky. Příjemcem výnosů z tohoto typu daní jsou výlučně obce, ale správu výběru daní zaštiťuje stát pomocí finančních úřadů. Daň z pozemku i daň ze staveb a jednotek se stanovuje samostatně.

Zdaňovací období představuje jeden rok a poplatníci jsou povinni podat daňové přiznání do 31. ledna období, které se zdaňuje (tedy pokud se podává daňové přiznání za rok 2020, musí být podáno nejpozději do 31. ledna 2020). Tento typ daní se jako jediný podává dopředu.[9]

Výpočet daně z nemovitých věcí se skládá ze dvou částí, nejprve se vypočítá daň za pozemky, následně daň za stavby. Finální daň určují metry čtvereční vlastněné nemovitosti a příslušně koeficienty, které byly státem pro daný typ nemovitosti určeny.[9]

Daň z nabytí nemovitých věcí se vázala na vlastnictví majetku a výnos této daně náležel v plné výši do rozpočtu města, na jehož území se nemovitá věc nacházela. Tato daň byla do sbírky zákonů zavedena 9. října 2013 namísto daně z převodu nemovitosti. Poplatníkem této daně byl nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Předmětem této daně byly nemovitosti nacházející se na území České republiky. Od daně z nabytí nemovitých věcí byly osvobozeny novostavby rodinných domů i pozemky a práva stavby k nim náležící. Toto osvobození bylo platné pouze v případě, že k nabytí vlastnického práva došlo nejpozději do 5 let ode dne, kdy byla daná nemovitost označena za uživatelnou.[10]

Tato daň byla zrušena 15. září 2020 zákonem č. 386/2020 Sb.[11]

Předmětem silniční daně v České republice jsou všechna motorová vozidla, která jsou používána k podnikání. Provozovatel vozidla, který je zapsán v technickém průkazu, je poplatník i plátce.

Zdaňovacím obdobím je 1 rok a daň je placena ve 4 zálohách, a to 15. dubna, 15. července, 15. října a 15. prosince. Daňové přiznání pak musí být podáno do konce ledna následujícího roku.

Sazba daně se liší u osobních a nákladních automobilů. Pro osobní automobily se daň odvíjí od objemu motoru a objemu válců v motoru, u nákladních automobilů se pak kouká na hmotnost celého vozidla a počet náprav. V minulosti mohli vlastnící využít slevu podle emisní normy, v současné chvíli tato sleva neplatí, ale byly zavedeny slevy na všechna vozidla podle data registrace. Nejvyšší slevu 48 % lze uplatnit po dobu prvních třech let, následující tři roky se sleva snižuje na 40 %, další tři roky na 40 % a následně 25 % opět po dobu tří let. Naopak vozidla, která mají první registraci starší než z 31. 12. 1989, mají daň zvýšenou o 25 %. Existují výjimky, kdy jsou vlastnící vozidel od silniční daně osvobozeni, jedná se např. o vozidla kategorie L1 (méně než čtyři kola), vozidla používaná ozbrojenými silami a vozidla, která mají elektrický nebo hybridní pohon.[12]

Darovací daň se odvádí z darování, tedy bezúplatného nabytí majetku. Plátcem daně je osoba, která byla obdarována. Sazba této daně je určena na základě komplexního schématu, které bere v potaz např. stupeň příbuzenské skupiny a finanční výši nabytého majetku.[13] Darovací daň byla zrušena zákonem o daních z příjmů roku 2014. Od roku 2014 jsou dary zahrnuty pod daň z příjmů jako bezúplatný příjem a jsou v následujícím roce daněny stejnou sazbou jako ostatní příjmy, které pro fyzické osoby činí 15 % a pro právnické osoby 19 %, v případě, že nejsou od daně z příjmů osvobozeny.[14]

Dary osvobozené od daně z příjmu

Od daně z příjmů jsou osvobozené dary, jejichž hodnota od jednoho dárce nepřesáhne částku 15.000 Kč za rok (zdaňovací období) bez ohledu na to, kdo je dárcem. Bez ohledu na výši daru, jsou vždy od daně z příjmů osvobozeny dary a příjmy:

1. od příbuzného v linii přímé a linii vedlejší, tj. dary od rodičů, prarodičů, dětí, vnoučat, manžela, sourozence, strýce, tety, synovce nebo neteře, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
2. od osob, se kterými obdarovaný před získáním daru žil alespoň jeden rok ve společné domácnosti, a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl výživou odkázán na tuto osobu,
3. ze svěřenského fondu z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn osobou uvedenou v bodě 1) nebo 2) nebo přímo příjemcem.

Dědická daň vzniká nabytím majetku děděním ať už ze závěti, nebo ze zákona. Podstatné je státní občanství a místo trvalého pobytu zůstavitele v den jeho úmrtí. Poplatníkem tohoto typu daně je dědic, který nabyl určitý podíl z dědictví. Po soudním zahájení dědického řízení, notář ocení majetek a kontaktuje jak zákonem, tak závětí zahrnuté osoby. Od dědické daně je odpuštěno v případě, že výše majetku nepřesahuje 100 Kč, nebo je majetek odkázán obcím, krajům, nebo církvi.[15] Avšak majetek a příjmy, které člověk nebo právnická osoba získá dědictvím, již nejsou daněné dědickou daní. Od roku 2014 dědictví patří mezi bezúplatné příjmy, které jsou osvobozené od daně podle zákona o dani z příjmů. Nadále je však potřeba za dědictví platit notáři jako soudnímu komisaři v dědickém řízení. Přiznání k dani dědické by se podávalo pouze v případech, kdy se jedná o dědictví z minulosti, kdy byl majetek a příjmy daněny dědickou daní (před rokem 2014), které není osvobozené od dědické daně.[14]

• Slovníkové heslo přímá daň ve Wikislovníku