Česká zájmena
Přehled zájmen a skloňování
Skloňování zájmen je poměrně komplikované, některá se skloňují podle vzorů přídavných jmen, některá jsou nepravidelná. Zájmena se podle významu dělí na:
- osobní – personální
- přivlastňovací – posesivní
- ukazovací – demonstrativní
- tázací – interogativní
- vztažná – relativní
- neurčitá – indefinitní
- záporná – negativní
Podle toho, jestli svým tvarem určují rod, se dělí na:
- bezrodá - já, ty, my, vy, se
- rodová
Osobní zájmena
1. osoba | 2. osoba | 3.osoba | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Mužský | Ženský | Střední | ||||||
životný | neživotný | |||||||
J. č. | 1. Nominativ | Kdo? Co? | já | ty | on | ona | ono | |
2. Genitiv | Koho? Čeho? | mne, mě | tebe, tě | jeho, ho, jej něho, něj |
jí ní |
jeho, ho, jej něho, něj | ||
3. Dativ | Komu? Čemu? | mně, mi | tobě, ti | jemu, mu němu |
jí ní |
jemu, mu němu | ||
4. Akuzativ | Koho? Co? | mne, mě | tebe, tě | jeho, ho, jej něho, něj, -ň |
ho, jej něj, -ň |
ji ni |
je, ho, jej ně, něj | |
5. Vokativ | Oslovujeme, Voláme | — | ty | — | ||||
6. Lokál | O kom? O čem? | mně | tobě | něm | ní | něm | ||
7. Instrumentál | S kým? S čím? | mnou | tebou | jím ním |
jí ní |
jím ním | ||
Mn. č. | 1. Nominativ | Kdo? Co? | my | vy | oni | ony | ony | ona |
2. Genitiv | Koho? Čeho? | nás | vás | jich nich | ||||
3. Dativ | Komu? Čemu? | nám | vám | jim nim | ||||
4. Akuzativ | Koho? Co? | nás | vás | je ně | ||||
5. Vokativ | Oslovujeme, Voláme | my | vy | — | ||||
6. Lokál | O kom? O čem? | nás | vás | nich | ||||
7. Instrumentál | S kým? S čím? | námi | vámi | jimi nimi |
krátké tvary
V některých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s předložkami. Tyto tvary jsou nepřízvučné, tvoří příklonky k předchozímu slovu, nemohou tedy stát na začátku věty. Příklady:
- 3. pád
- Nedávej mi to. - Nedávám ti to.
- Mně to nedávej. (důraz na mně) - Tobě to nedávám.
- Přijď ke mně. - Přicházím k tobě.
- nebo
- Rozkazuj mi. - Rozkazuji ti.
- To mně rozkazuj, ne jí. - Právě tobě rozkazuji.
- 4. pád
- Zaúkoluj mě. - Zaúkoloval jsem tě.
- To mne úkoluj, ne ji. - Právě tebe jsem zaúkoloval.
Ve 3. osobě se tvary začínající j- používají bez předložek, zatímco tvary začínající n- se pojí s předložkami:
- Ukaž mu to. - nemůže stát na začátku věty
- nebo
- Ukaž to jemu. (důraz na jemu) - Jemu to ukaž. - může stát na začátku věty
- Přišla k němu.
Akuzativní tvary jej (on), je, ně (ono) se dnes považují za knižní.
Zvratné osobní zájmeno
Používá se, pokud je podmět a předmět totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech.
1. Nominativ | ---- |
---|---|
2. Genitiv | sebe |
3. Dativ | sobě, si |
4. Akuzativ | sebe, se |
6. Lokál | sobě |
7. Instrumentál | sebou |
Příklad:
- Vidím se (sebe) v zrcadle.
Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves:
- Posaď se./Sedni si.
Přivlastňovací zájmena
Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
---|---|---|---|---|---|
J. č. | 1. Nominativ | můj tvůj |
má, moje tvá, tvoje |
mé, moje tvé, tvoje | |
2. Genitiv | mého tvého |
mé (mojí hovor.) tvé (tvojí hovor.) |
mého tvého | ||
3. Dativ | mému tvému |
mé (mojí hovor.) tvé (tvojí hovor.) |
mému tvému | ||
4. Akuzativ | mého tvého |
můj tvůj |
mou, moji tvou, tvoji |
mé, moje tvé, tvoje | |
6. Lokál | mém tvém |
mé (mojí hovor.) tvé (tvojí hovor.) |
mém tvém | ||
7. Instrumentál | mým tvým |
mou (mojí hovor.) tvou (tvojí hovor.) |
mým tvým | ||
Mn. č. | 1. Nominativ | mí, moji tví, tvoji | mé, moje tvé, tvoje |
má, moje tvá, tvoje | |
2. Genitiv | mých (mojich hovor.) tvých (tvojich hovor.) | ||||
3. Dativ | mým (mojim hovor.) tvým (tvojim hovor.) | ||||
4. Akuzativ | mé, moje tvé, tvoje |
má, moje tvá, tvoje | |||
6. Lokál | mých (mojich hovor.) tvých (tvojich hovor.) | ||||
7. Instrumentál | mými (mojimi hovor.) tvými (tvojimi hovor.) |
Pozor, dlouhé tvary rodu ženského "mojí" ve 2., 3., 6. a 7. pádu a obdobné tvary v množném čísle jsou pouze hovorové.[zdroj?]
Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
---|---|---|---|---|---|
J. č. | 1. Nominativ | její | |||
2. Genitiv | jejího | její | jejího | ||
3. Dativ | jejímu | její | jejímu | ||
4. Akuzativ | jejího | její | |||
6. Lokál | jejím | její | jejím | ||
7. Instrumentál | jejím | její | jejím | ||
Mn. č. | 1. Nominativ | její | |||
2. Genitiv | jejích | ||||
3. Dativ | jejím | ||||
4. Akuzativ | její | ||||
6. Lokál | jejích | ||||
7. Instrumentál | jejími |
Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
---|---|---|---|---|---|
J. č. | 1. Nominativ | náš váš | naše vaše | ||
2. Genitiv | našeho vašeho |
naší vaší |
našeho vašeho | ||
3. Dativ | našemu vašemu |
naší vaší |
našemu vašemu | ||
4. Akuzativ | našeho vašeho |
náš váš |
naši vaši |
naše vaše | |
6. Lokál | našem vašem |
naší vaší |
našem vašem | ||
7. Instrumentál | naším vaším |
naší vaší |
naším vaším | ||
Mn. č. | 1. Nominativ | naši vaši | naše vaše | ||
2. Genitiv | našich vašich | ||||
3. Dativ | našim vašim | ||||
4. Akuzativ | naše vaše | ||||
6. Lokál | našich vašich | ||||
7. Instrumentál | našimi vašimi |
Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná.
Zvratné přivlastňovací zájmeno
Používá se, pokud přivlastňujeme podmětu. Pro všechny osoby je stejné.
Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
---|---|---|---|---|---|
J. č. | 1. Nominativ | svůj | svoje, svá | svoje, své | |
2. Genitiv | svého | svojí, své | svého | ||
3. Dativ | svému | svojí, své | svému | ||
4. Akuzativ | svého | svůj | svoji, svou | svoje, své | |
6. Lokál | svém | svojí, své | svém | ||
7. Instrumentál | svým | svojí, svou | svým | ||
Mn. č. | 1. Nominativ | svoji, sví | svoje, své | svoje, svá | |
2. Genitiv | svých | ||||
3. Dativ | svým | ||||
4. Akuzativ | svoje, své | svoje, svá | |||
6. Lokál | svých | ||||
7. Instrumentál | svými |
Příklady:
- Vidím svého otce.
- Vidíš svého otce.
Srovnej:
- On vidí svého otce. (vlastního otce)
- On vidí jeho otce. (otce někoho jiného)
Ukazovací zájmena
Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
---|---|---|---|---|---|
J. č. | 1. Nominativ | ten | ta | to | |
2. Genitiv | toho | té | toho | ||
3. Dativ | tomu | té | tomu | ||
4. Akuzativ | toho | ten | tu | to | |
6. Lokál | tom | té | tom | ||
7. Instrumentál | tím | tou | tím | ||
Mn. č. | 1. Nominativ | ti | ty | ta | |
2. Genitiv | těch | ||||
3. Dativ | těm | ||||
4. Akuzativ | ty | ta | |||
6. Lokál | těch | ||||
7. Instrumentál | těmi |
Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloňují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …), resp. ten + hle (tenhle, tohohle, tomuhle), u nespisovného tenhleten se skloňuje první i poslední část (tenhleten, tohohletoho, tomuhletomu).
Onen, ona, ono (nezaměňovat s osobními zájmeny) se skloňuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné, …).
To se často používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono:
- Dej mi to.
Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a číslo podstatného jména:
- To je můj přítel.
- To jsou mí přátelé.
Adjektivní zájmena
Některá ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena se skloňují zcela podle vzorů přídavných jmen.
Takový, jaký, který, nějaký, některý, nijaký, žádný se skloňuje jako mladý.
Čí, něčí, ničí se skloňuje jako jarní.
Tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena substantivního typu
1. Nominativ | kdo | co |
---|---|---|
2. Genitiv | koho | čeho |
3. Dativ | komu | čemu |
4. Akuzativ | koho | co |
6. Lokál | kom | čem |
7. Instrumentál | kým | čím |
Někdo, nikdo (málokdo, sotvakdo, leckdo, expresivní čertvíkdo, bůhvíkdo) se skloňuje jako kdo (někdo, někoho, někomu, …). Kdopak se skloňuje jako kdo + pak (kdopak, kohopak, komupak...).
Něco, nic (máloco, sotvaco...) se skloňuje jako co (něco, něčeho, něčemu, …; nic, ničeho, ničemu, …).
Vztažné zájmeno jenž
Mužský životný |
Mužský neživotný |
Ženský | Střední | ||
---|---|---|---|---|---|
Sg. | 1. Nominativ | jenž | jež | ||
2. Genitiv | jehož něhož |
jíž níž |
jehož něhož | ||
3. Dativ | jemuž němuž |
jíž níž |
jemuž němuž | ||
4. Akuzativ | jehož, jejž něhož |
jejž nějž |
již niž |
jež něž | |
6. Lokál | němž | níž | němž | ||
7. Instrumentál | jímž nímž |
jíž níž |
jímž nímž | ||
Pl. | 1. Nominativ | již | jež | ||
2. Genitiv | jichž nichž | ||||
3. Dativ | jimž nimž | ||||
4. Akuzativ | jež něž | ||||
6. Lokál | nichž | ||||
7. Instrumentál | jimiž nimiž |
Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno):
- Vidím muže, který/jenž právě přichází.
Odkazy
Související články
Literatura
- KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.
- ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.
Externí odkazy
- Slovníkové heslo Kategorie:Česká zájmena ve Wikislovníku
- Skloňování zájmen
- Zájmena – Přehled českých zájmen a jejich skloňování.