Ekonomická nerovnost

Dle M. Lapáčka mají na příjmové nerovnosti ve státě podíl i další faktory, než jen a pouze výše uvedené příčiny. Navíc dle něj tyto faktory nikdy nepůsobí zcela izolovaně, ale pokaždé se rozvíjejí v oboustranné součinnosti. Některé z těchto negativních faktorů lze účinně ovlivnit státními intervencemi, u jiných je tato eventualita omezená, a to především u těch faktorů, které vznikají na základě působení tržních sil.Jedná se o tyto faktory:[6]

• Rozdíly v příjmech ze závislé činnosti a rozdíly v příjmech z podnikání, které závisí na jednotlivých druzích činnosti
• Stav aktiv a majetku a s tím související dělení lidí ve společnosti na bohaté a chudé
• Fiskální nástroje státní politiky - např. daňový systém státu
• Uplatňovaná sociální politika státu
• Výše absolutně a relativně chápaného konceptu sociální chudoby
• Limity chudoby ve společnosti
• Disponibilní úspory v domácnostech.

Jak už bylo zmíněno, pojem „nerovnost“ je úzce spjat s pojmem „rovné příležitosti“. Například Richard Tawey ve své eseji píše, že všem lidem by mělo být „stejnou měrou umožněno naplno využít všeho, co vlastní.“

V novější ekonomické literatuře se determinanty ekonomických výsledků dělí do dvou skupin na základě práce Johna Roemera. První skupina je dána „okolnostmi“, tyto determinanty lidé nemohou ovlivnit (např. pohlaví, rodinné zázemí, rasa). Druhou skupinu tvoří „úsilí“, za tu nese každý člověk osobní odpovědnost. Rovnosti příležitostí lze dosáhnout pokud „okolnosti“ přestanou hrát roli a vše bude záviset na osobním „úsilí“.[7]

I přes proklamaci rovnosti, lidé chtějí nerovnost tím, že chtějí výhody.[8]

Giniho index je jedna ze standardních charakteristik měřící příjmovou nerovnost. Je založen na Lorenzově křivce. Tento index můžeme interpretovat tak, že vyjadřuje nakolik se Lorenzova křivka liší od absolutně rovnoměrného rozdělení příjmů. Může nabývat hodnot 0 až 1. Přičemž hodnota 0 vyjadřuje dokonalou rovnost v rozdělení příjmů a 1 absolutní nerovnost příjmů. Giniho index můžeme obecně definovat jako

$${\displaystyle GI={\frac {A}{A+B^{\prime }}},}$$

kde A je plocha mezi Lorenzovou křivkou pro absolutně rovnoměrné rozdělení příjmů a Lorenzovou křivkou a B je plocha pod Lorenzovou křivkou. Pokud položíme že Lorenzova křivka je určena jako funkce ${\textstyle LC(x)}$ Poté lze B vyjádřit pomocí integrálu jako

$${\displaystyle B=\int \limits _{0}^{1}LC(x)dx.}$$

Mimo Grafickou interpretaci lze Giniho index spočítat také pomocí vzorce

$${\displaystyle GI={\frac {\sum _{i=1}^{N}\sum _{j=1}^{N}\mid y_{i}-y_{j}\mid }{2N^{2}{\bar {y}}}},}$$

což můžeme interpretovat jako průměr rozdílu příjmů ${\displaystyle y}$ mezi všemi páry jednotlivců.

Giniho index je sledován také Světovou bankou.

Poměr Palma (anglicky Palma ratio) řeší citlivost Giniho indexu na změny v prostředních 50% a naopak necitlivost na změny vysoko a nízko. Tato metoda je pojmenována podle chilského ekonoma Gabriela Palmy, který si tvrdí, že příjmy střední třídy představují zhruba polovinu HDP, zatímco druhá polovina je rozdělena mezi nejbohatších 10% a nejchudších 40%, zatímco podíl těchto dvou je velmi rozdílný.

Palma ratio tedy měří podíl příjmů mezi nejbohatšími 10% a nejchudšími 40%.[11]

Jedním z alternativních způsobů měření nerovnosti ve společnosti je Atkinsonův index nerovnosti. Poprvé byl popsán britským ekonomem Anthonym Atkinsonem. K vypočítání jeho hodnoty se nejdříve určí tzv. spravedlivý průměrný příjem (y_e). Jeho definicí je „rovnoměrně rozdělený příjem ve skupině, který vytvoří stejnou úroveň blahobytu, jako stávající rozložení příjmů“. Ten se dá vypočítat následovně:

• yi odpovídá vyrovnanému příjmu i-té skupiny
• e je parametr averze lidí vůči nerovnosti
• n odpovídá počtu příjmových skupin

Parametr averze vůči nerovnosti vypovídá o míře tolerance společnosti k rovnostářství. Teoreticky může nabývat hodnost <0; ∞). Při hodnotě 0 je lidem nerovnost lhostejná, při hodnotě ∞ by se pak společnost zajímala pouze o jedince s nejnižším příjmem. Reálně nabývá y_e hodnost přibližně v rozmezí intervalu <0,4;3>. Samotný Atkinsonův index se poté spočítá takto:

• µ odpovídá současnému průměrnému příjmu na osobu.

Atkinsonův index I může nabývat hodnot <0;1>. Čím více se budou blížit výše průměrnému příjmu ve skupině spravedlivému průměrného příjmu ve společnosti, tím více se bude I blížit nule, tím bude rozdělení příjmů rovnoměrnější, až, teoreticky, v bodě 0, naprosto rovnoměrné. Naopak na druhou stranu směrem k hodnotě 1 budou příjmy čím dál více nerovnější.

Další z možných ukazatelů příjmové nerovnosti ve společnosti. Je odvozen Pomocí tzv. entropie, což je míra nejistoty (chaos). Konkrétně tento index pracuje s Shannonovou entropií. Shannonova entropie je informační entropie definovaná jako míra neurčitosti ve zprávě. V souvislosti s příjmy je entropie dána vzorcem

$${\displaystyle S=-\sum _{k=1}^{N}{\frac {y_{i}}{\sum _{k=1}^{N}y_{i}}}\ln \left({\frac {y_{i}}{\sum _{k=1}^{N}y_{i}}}\right),}$$

kde N je počet osob a ${\displaystyle y_{i}}$ je příjem i-té osoby. Dále pro výpočet indexu potřebujeme znám maximální entropii, kterou lze vyjádřit jako ${\textstyle S_{max}=\ln N}$. Následně je Theilův index definován jako rozdíl maximální entropie A Shannonovy entropie daných dat. Což lze zapsat následujícím vzorcem.

$${\displaystyle T={\frac {1}{N}}\sum _{i=1}^{N}({\frac {y_{i}}{\bar {y}}}\ln {\frac {y_{i}}{\bar {y}}}),}$$

kde ${\displaystyle {\bar {y}}}$ je průměrný příjem.

Theilův index T může nabývat hodnot <0;ln(n)>. Při hodnotě 0 (nulová nerovnost, absolutní rovnost) obdrží každý průměrný příjem, naopak pokud by T nabylo hodnoty přirozeného logaritmu (absolutní nerovnost), veškerý příjem by obdržela pouze jedna osoba. Index je tedy shora omezen hodnotou ${\displaystyle \ln N}$. Lze i znormalizovat a upravit tak aby nabýval hodnot od 0 do 1. Poté takto upravený vzorec nazýváme normovaný Theilův index a můžeme ho určit vzorcem

$${\displaystyle NT={\frac {1}{N\ln N}}\sum _{i=1}^{N}({\frac {y_{i}}{\bar {y}}}\ln {\frac {y_{i}}{\bar {y}}}).}$$

Theilův index nesouladu se dá také dobře použít při rozdělení populace do několika podskupin (například krajů, případně jiných územních celků). Vzorec pro tento výpočet pak vypadá takto:

• y_i je podíl příjmu podskupiny i na celkovém příjmu
• T_i je Theilův index pro podskupinu i
• n je počet podskupin
• x_i je průměrný příjem v podskupině i
• x je průměrný příjem ve společnosti

Výpočet Theilova indexu v jeho prosté (nevážené) i vážené formě a také rozklad Theilova indexu na jeho vnitro-skupinovou a mezi-skupinovou složku je možno provést např. pomocí volně dostupné aplikace EasyStat[12]

Je definován jako poměr objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejvyššími vyrovnanými příjmy ve společnosti (5. kvintil) k objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejnižšími vyrovnanými příjmy ve společnosti (1. kvintil)[13]. Výsledný koeficient vyjadřuje příjmy nejbohatší 20 % vrstvy obyvatelstva k poměru 20 % nejchudší vrstvy obyvatelstva, čím vyšší koeficient je, tím jsou vyšší příjmy nejbohatší vrstvy obyvatelstva.

Index Robina Hooda, označován také jako Hooverův index, je nejjednodušší metodou výpočtu nerovnosti. Jedná se podíl všech příjmů, které by musely být přerozdělovány, aby bylo dosaženo rovnoměrného rozdělení. Tedy, pokud je Hooverův index rovný nule, jedná se zcela rovnoměrné rozdělení a není potřeba přerozdělovat žádné zdroje. Naopak, pokud je Hooverův index 1, je potřeba přerozdělit 100% příjmu, který momentálně popírá pouze jedna rodina. Hooverův index se pohybuje mezi 0 a 1.

U zemí s různou sociální a hospodářskou strukturou můžeme pozorovat velmi odlišné rozdělení příjmů. Nejméně rovné rozdělení příjmů vykazují tržně orientované země (například Spojené státy). Naopak státy severní Evropy (tzv. státy blahobytu) mají nejmenší nerovnosti. Největší nerovnosti pozorujeme ve středně bohatých zemích, zejména v zemích Latinské Ameriky (Brazílie, Argentina).[21]

• (Hoeller a Joumard 201) ANON., 2014. Přerozdělování [online]. [vid. 3. leden 2015].
• HOELLER, Peter a Isabelle JOUMARD, 2014. Income Inequality In Oecd Countries: What Are The Drivers And Policy Options? [online]. Singapore, SGP: World Scientific Publishing Co. ISBN 9789814518529. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10813535
• Samuelson P.A. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1991, ISBN 80-205-0192-4
• Pavel Körner. CHUDOBA V ČESKÉ REPUBLICE A VE SVĚTĚ: TEORIE A PRAXE. Praha, 2001. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních věd.
• Blanka Sudová, Analýza příjmových nerovností, Plzeň 2016, Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd Katedra matematiky Diplomová práce

• Sociální nerovnost
• Přerozdělování

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ekonomická nerovnost na Wikimedia Commons
• http://www.ekf.vsb.cz/export/sites/ekf/cerei/cs/Papers/VOL15NUM01PAP01.pdf Archivováno 4. 1. 2015 na Wayback Machine
• OECD (2014), Income inequality (indicator). doi: 10.1787/459aa7f1-en (Accessed on 03 January 2015) Dostupné z: http://data.oecd.org/inequality/income-inequality.htm#indicator-chart
• Definice dle: ČSÚ, (on-line), (citace říjen, 25.,2004), Přístup z internetu: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/o/3007-03-v_roce_2001-metodicke_vysvetlivky
• Stratil Zdeněk, 2014, Vliv krize na příjmovou nerovnost, dostupné z:https://www.vse.cz/vskp/43459_vliv_krize_na_prijmovou_nerovnost
• https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/23635/1/DP_Sudova.pdf
• http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?lang=en&dataset=ilc_di12
• http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ilc_di11&lang=en
• https://data.worldbank.org/indicator/SI.POV.GINI?end=2019&start=1967