Pásová brzda

Pásová brzda funguje na principu vláknového tření. Její účinek tak lze popsat jako třecí sílu T působící na obvodu bubnu:

${\displaystyle T=F_{2}-F_{1}=F_{1}(e^{\mu \beta }-1)}$ , kde ${\displaystyle e}$ je Eulerovo číslo, ${\displaystyle \mu }$ je součinitel tření mezi pásem a kolem či bubnem a ${\displaystyle \beta }$ je úhel opásání (v obloukové míře).[1]

Při velkém ${\displaystyle \mu \beta }$ je brzdění velmi účinné a vysokého účinku brzd lze dosáhnout pomocí nevelké síly, je však značně citlivé na změny v ${\displaystyle \mu }$. Například slabá vrstva rzi na bubnu může způsobit, že brzda bude škubat, voda může být příčinou jejího prokluzování a vzrůstající teplota při brzdění může zapříčinit slabý pokles součinitele tření, který však způsobí značný pokles účinnosti brzdy. Je-li pro pás použit materiál s nízkým ${\displaystyle \mu }$, vzroste síla potřebná k dosažení daného brzdného účinku, avšak některé materiály s nízkým ${\displaystyle \mu }$ mají ${\displaystyle \mu }$, které je v rozsahu pracovních teplot stálejší.

Schema diferenciální pásové brzdy