Outloň bengálský

Outloň bengálský (Nycticebus bengalensis), vyobrazení z 19. století

Nycticebus bengalensis, v českém jazyce outloň bengálský je primát z rodu Nycticebus. Dříve byl považován za poddruh outloně váhavého (Nycticebus coucang), ale po fylogenetické analýze byl v roce 2001 taxonomy a primatologem Colinem Grovesem uznán jako samostatný druh.[3] Vzhledově je však těžko odlišitelný od ostatních druhů tohoto rodu.[4]

K odlišení hranice druhů a poddruhů a potvrzení, zda jsou morfologické klasifikace v souladu s evolučními vztahy, byly fylogenetické vztahy v rámci rodu Nycticebus zkoumány pomocí DNA sekvencí z mitochondriálních markerů na D smyčce a cytochromu b. Ačkoliv u většiny uznaných linií rodu, včetně outloně malého, outloně bornejského a outloně jávského, byla genetická odlišnost prokázána, analýza naznačila, že některé sekvence DNA některých jedinců druhů outloně váhavého a outloně bengálského mají mezi sebou pravděpodobně bližší evoluční vztah než se členy jejich vlastního druhu. Dle autorů této analýzy lze tuto skutečnost vysvětlit introgresivní hybridizací, protože testovaní jedinci obou taxonů pocházeli z oblasti jižního Thajska.[5] Tuto hypotézu potvrdila studie z roku 2007, která srovnávala variace sekvencí mitochondriální DNA mezi outloněm váhavým a outloněm bengálským. Dle této studie patrně docházelo k toku genů mezi oběma druhy.[5]

Outloň bengálský je při váze 1 až 2,1 kg největší z outloňů.[6] Dospělý jedinci měří od hlavy k ocasu 26 až 38 cm. Délka lebky dosahuje více než 62 mm.[7] Outloni bengálští mají hustou, vlněnou srst. Na zádech je srst hnědošedá a na břiše bílá.[4] Na zadní straně má výrazný tmavý pruh, který se táhne až k temeni hlavy. Předloktí a ruce jsou téměř bílé. Barva pánevních končetin přechází od hnědé až po téměř bílou s chodidly, která jsou vždy světlá. Línání způsobuje sezonní odchylky ve zbarvení.[8] Podobně jako další outloňovití mají i tito outloni zakrnělý ocas, kulatou hlavu a krátké uši.[4][9] Mají široký, plochý obličej s velkýma jasně oranžovýma očima.[10][11] Palec na zadní noze je posazen proti ostatním prstům, což jim umožňuje silnější úchop. Dráp na druhém prstu zadní nohy je zakřivený a tvoří tzv. toaletní dráp, který zvíře používá ke škrábání a k úpravě srsti, nehty na ostatních prstech jsou rovné.[10]

Tito outloni mají malý otok na vnitřní straně lokte zvaný brachiální žláza, kterou vylučují štiplavý, čirý olejovitý toxin, který zvíře používá na svou obranu tak, že si jím potírá zuby.[12] Tento olej byl analyzován pomocí plynové chromatografie spojené s hmotnostní spektrometrií a bylo prokázáno, že se několik desítek těkavých a polotěkavých látek vůbec nevyskytuje u příbuzných outloňů malých. Nejvýznamnější složkou byla fenolová sloučenina m-kresol.[13] Autoři studie také naznačují, že tyto chemicky složité oleje pomáhají outloňům vzájemně komunikovat, tak že pomocí vůní přenáší informace o pohlaví, věku, zdraví a společenském postavení.[14]

Mladý jedinec outloně bengálského, Vietnam

Preferované habitaty mají široké rozšíření od tropických přes subtropické oblasti a zahrnují jak stále zelené tak polozelené deštné pralesy s hustým stromovým patrem.[4] Žijí také v bambusových hájích.[15] Preferují stanoviště s vysokými stromy s rozsáhlou hloubkou korun, neboť jsou tato stanoviště obvykle spojena s větším množstvím potravy a sníženým rizikem predace.[16] Jeho přítomnost v přírodě je známkou zdravého ekosystému.[4]

Jeho důležitou úlohou v přírodě je jeho role rozptylovače semen a opylovače a slouží také jako potrava masožravcům. Živí se především rostlinnými výměšky, jako jsou pryskyřice či latex, a to především z rostlin čeledi bobovitých. Při získávání potravy aktivně škrábe rostliny a rozbíjí tak jejich povrch.[6] Nejoblíbenějším stromem je Terminalia bellirica z čeledi uzlencovitých, který se běžně vyskytuje v jihovýchodní Asii.[17] Ale krmí se i na rostlinných výměšcích z čeledi morušovníkovitých, šácholanovitých, bobovitých a hrnečníkovitých.[6] Přestože jsou primárně plodožraví, jejich strava obsahuje i větší hmyz jako jsou cvrčci, dále hlemýždě a malé obratlovce.[4]

Jakožto noční savci mají tito outloni vynikající noční vidění vylepšené díky tapetum lucidum, odrazivou vrstvou mezi sítnicí a cévnatkou oka. Přes den spí stočení do klubíčka v husté vegetaci nebo v dírách stromů. Obě pohlaví značí své teritorium močí.[10] Tato zvířata žijí v malých rodinných skupinách a vyskytuje se u nich i sociální grooming.[4][10]

Tento druh má největší geografické rozšíření ze všech druhů outloňů.[11] Původní rozšíření zahrnuje oblast severovýchodní Indie, Bangladéše a Indočíny. Jeho populaci najdeme v indických státech Ásám, Mizóram, Nágáland, Méghálaj, Manípur a Tripura. V Číně žijí v oblasti Kuang-si a v hornaté provincii Jün-nan. V Bangladéši je populace těchto outloňů rozšířená v Čittágonských horách.[4]