Otto Kretschmer

Otto Kretschmer pochází ze slezské vsi Heidau (dnes Hajduki Nyskie v Polsku). V sedmnácti letech strávil osm měsíců v Exeteru, kde se naučil plynně anglicky. V dubnu 1930 vstoupil do Reichsmarine, kde dosáhl hodnosti seekadett poté, co absolvoval důstojnický kurz a strávil tři měsíce na palubě výcvikového škuneru Niobe. Další rok odsloužil na palubě lehkého křižníku Emden. Ve druhé polovině roku 1932 krátce sloužil na výzkumné lodi Meteor, kde absolvoval kurz navigace. V prosinci 1934 byl přeřazen na lehký křižník Köln, kde zůstal až do zařazení k ponorkovému loďstvu v roce 1936.

První lodí, na níž velel, byla v roce 1937 U 35, ponorka typu VIIA. Jmenování souviselo s občanskou válkou ve Španělsku, ponorka dostala rozkaz hlídkovat u španělského pobřeží. Z plavby se U 35 vrátila do Německa, aniž by potopila nějakou loď. V září 1937 převzal Kretschmer velení U 23, ponorky typu typu IIB.

V době invaze do Polska byl Kretschmer, který stále velel ponorce U 23, poslán do akce spolu s celou ponorkovou flotilou. Plavba směřovala přes Severní moře k pobřeží Británie. První úspěch zaznamenal v Moray Firth, kde 12. února 1940 torpédoval a potopil dánský tanker Danmark o výtlaku 10 517 tun. Britská admiralita nepředpokládala v oblasti výskyt ponorek a domnívala se, že tanker najel na minu. Při téže plavbě Kretschmer 18. února potopil nedaleko Pentland Firth torpédoborec HMS Daring o výtlaku 1 300 tun, který doprovázel konvoj HN-12 z Norska. Ponorky se téměř vždy vyhýbaly střetnutí s torpédoborci, potopení Daringu bylo odvážným kouskem Kretschmera a posádky U 23.

Po osmi plavbách byl Kretschmer v dubnu 1940 převelen na právě dokončenou ponorku U 99.[1] Do akce vyplul v červnu 1940, po dvouměsíčním tréninku v německých vodách. Během prvních čtyř plaveb napadal konvoje v noci, pluje na hladině, potápěje obchodní lodě jedním, velmi přesně odpáleným torpédem. Od těch dob je Kretschmer spojován s výrokem „jedno torpédo... jedna loď“. Admirál George Creasy považoval postup za nebezpečný a domníval se, že se stal omylem.[2] Ačkoli se mnozí velitelé snažili Kretschmerovu taktiku napodobit, zdaleka nedosáhli takových úspěchů.