Typ II (ponorka)

Typ II byla třída malých ponorek německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Ponorky byly vyvinuty pro operace v Severním moři, průlivu La Manche a v přilehlých oblastech.[1] Sloužily především k výcviku posádek potřebných k obnově ponorkových sil.[2] Celkem bylo ve čtyřech variantách postaveno 50 ponorek této třídy.[1]

Typ II
U 9
Obecné informace
UživateléKriegsmarine
Typponorka
Lodě50
Osudvyřazeny
PředchůdceTyp I
NástupceTyp VII
Technické údaje Typ IIC
Výtlak291 t (na hladině)
341 t (pod hladinou)
Délka43,9 m
Šířka4,1 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
Rychlost12 uzlů (na hladině)
7 uzlů (pod hladinou)
Posádka25
Výzbroj1× 20mm kanón
3× 533mm torpédomet
6 torpéd či 18 min

Pozadí vzniku
Finská ponorka Vesikko byla vzorem pro stavbu německých člunů typu II

Konstrukce této třídy ideově vycházela z prvoválečných pobřežních ponorek typu UB. Protože Německo po prohrané první světové válce nesmělo ponorky vlastnit, stal se vzorem pro typ II německý projekt CV-707, na základě kterého byla pro finské námořnictvo postavena ponorka Vesikko.[2]

Varianty
Ponorka U 1

Celkem vznikly čtyři verze ponorek třídy II, označené IIA, IIB, IIC a IID. Vyznačovaly se například rostoucí délkou a výtlakem.[1]

Typ IIA

První verze postavená v šesti kusech pojmenovaných U 1 až U 6. Její výzbroj tvořily tři 533mm torpédomety a jeden 20mm kanón. Všechny torpédomety byly v přídi. Nesly celkem šest torpéd.[2] Místo torpéd unesly až 18 min.[1] Pohonný systém tvořily dva diesely MAN o výkonu 350 koní a dva elektromotory o výkonu 180 koní.[1]

Typ IIB

Verze postavená ve 20 kusech. Tato verze měla prodloužený trup a tedy unesla větší množství paliva.[3] Dobu potřebnou k ponoření se u ní, oproti verzi IIA, podařilo zkrátit z 35 na 30 sekund.[2]

Typ IIC
Ponorka typu II

Tato verze byla postavena v osmi kusech. Měla delší trup a nesla více paliva. Oproti verzi IIA měla výkonnější elektromotory (220 koní).[1]

Typ IID

Tato verze byla postavena v 16 kusech.[3] Oproti verzi IIA měla výkonnější elektromotory (220 koní), větší dosah a rozměrnější velitelskou věž.[1]

Operační služba

Ponorky typu II byly určeny zejména k výcviku, nedostatek ponorek na počátku druhé světové války si ale vynutil jejich nasazení v první linii. Teprve nárůst počtu ponorek typu VII a typu IX umožnil jejich postupný návrat k původnímu určení.[4]

Odkazy

Reference
  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 92. (česky)
  2. WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. Dostupné online. S. 8. (anglicky)[Dále jen Williamson (2002)]
  3. [Williamson (2002), s. 9.]
  4. [Williamson (2002), s. 10.]

Literatura
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)
  • WILLIAMSON, Gordon. Kriegsmarine U-boats 1939–45 (1). Oxford: Osprey, 2002. Dostupné online. S. 48. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.