Otýn Břeněk

Narodil se jako dvojče (sestra zemřela měsíční) v rodině řídícího učitele Františka Břenka (1852–1915) a jeho manželky Kristýny, rozené Peškové (1847–1888).[1] Měl bratra a další dvě sestry.[3] Studoval gymnázium v Brně a Praze; po maturitě se pokoušel o studium veterinárního lékařství ve Vídni, Drážďanech a Lvově, studia ale nedokončil.

V Praze pracoval v advokátní kanceláři a jako novinář na volné noze. Poté odešel na Moravu, kde přispíval do různých moravských listů. V letech 1916–1918 byl redaktorem Vídeňského deníku. Po vzniku Československa se vrátil na Moravu a v Brně pracoval jako redaktor v různých denících.[4][p 2]

Podle dobové tiskové zprávy zemřel tak, že přijel do Brna z Tišnova, aby vyhledal pomoc v zemské nemocnici (byl nemocen tuberkulózou). Přespal v čekárně a padl při vycházení z brněnského nádraží; nepřežil převoz do nemocnice.[5] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. [6]

Otýna Břeňka objevil Vilém Mrštík, který považoval autora první publikované povídky Pepka, tehdy již čtyřicátníka, za mladého nadějného začátečníka. V Moravsko–slezské revue, kterou redigoval, otiskl i jeho další dvě povídky.[7] Břeněk publikoval i pod pseudonymy (Bořek, Bořek Netýn, Záviš) a značkami (–iš, –o–, –ýn).[4]

• Po Otýnu Břeňkovi je pojmenována ulice Břenkova v Brně – Černá Pole.[9]
• Na rodném domě ve Vanovicích č. 90 je umístěna pamětní deska, kterou v roce 1934 odhalil Vilém Mrštík. (V roce 2005 byla v obci odhalena pamětní deska otci – pedagogovi Františku Břenkovi.)[10]