Otáčivé hlediště Český Krumlov

Blízký pohled na otáčivé hlediště (2014)

S myšlenkou, jak pomocí otočného hlediště proměnit scénický prostor, odstranit omezující kukátkový rámeček a objevit tak nový jednotný divadelní prostor, který by již striktně nerozděloval prostor diváka a herce, architekt a scénograf Joan Brehms. Společně s tehdejším režisérem a ředitelem Jihočeského divadla Ottou Haasem připravil roku 1958 v rámci plenérového Jihočeského divadelního festivalu představení před malou dřevěnou točnou s kapacitou sotva 60 diváků a poháněnou lidskou silou. Premiéra hry G. Weisenborna Ztracená tvář 9. června 1958 potvrdila životaschopnost této originální myšlenky.

Již následující rok čekala na návštěvníky nová točna. Ta uvezla 400 diváků, kteří zde mohli vidět představení, které je s otáčivým hledištěm spojováno dodnes – Jiráskovu Lucernu s hudbou Bohuslava Martinů. V Evropě to bylo první otáčivé divadlo, které bylo uvedeno do provozu, společně s finským Pyynikin kesäteatteri v Tampere, které bylo provozované od stejného roku.

Joan Brehms však už v roce 1960 představil světu nový model otočného hlediště, tentokrát pro 550 diváků. Lidská síla byla konečně nahrazena elektromotorem a točna zapuštěna napevno do země.

Takto zůstala točna až do poloviny 90. let, kdy ji v roce 1994 nahradilo technicky vyspělejší otočné hlediště vyrobené podnikem Škoda Plzeň. Čtyři elektromotory o výkonu 15 kW zajišťují oboustranně plynulý pohyb 650 tunového kolosu s průměrem základny 21 m, který umožňuje jedinečnou divadelní podívanou již pro 644 diváků. Tato točna ještě vylepšuje technické podmínky pro uvádění světových děl činoherních, operních i baletních.

Umístění divadla v barokní zámecké zahradě je dlouhodobě kritizováno organizací UNESCO, experti z této organizace doporučují jeho úplné přemístění mimo zámeckou zahradu. Pro nesplnění příslibu z roku 1992 na jeho odstranění hrozí Českému Krumlovu vyškrtnutí ze seznamu Světového dědictví UNESCO.[1] V roce 2014 se uvažovalo, že se následující rok na stejném místě postaví mobilní konstrukce, která by byla k prostředí zámku šetrnější. Hlediště ročně navštíví okolo 55 tisíc diváků a petici pro zachování hlediště tehdy v Českém Krumlově podepsalo více než 130 tisíc lidí.[2] Proti nové architektonické soutěži se také postavili přední architekti a vypsána nakonec nebyla.[3]

V druhé polovině roku 2020 prochází hlediště rekonstrukcí.[4][5]

Princip otáčivého hlediště, zasazeného do po staletí vytvářeného zámeckého lesoparku s rokokovým zámečkem Bellarie, je velikou předností, kterou nemají k dispozici ani jiné slavnější venkovní scény v zahraničí, jakými jsou například jezerní jeviště v Bregenzu, aréna ve Veroně či středomořské amfiteátry.

Jevištní plocha je tvořena rozlehlým parkem, který umožňuje využívat ojedinělost nádherné scenérie zámecké zahrady, která vytváří pro divadelní příběhy jedinečnou atmosféru. V případě hudební produkce – tedy převážně operních a baletních představení – je spojení hudby, tance a okolní přírody mimořádným uměleckým zážitkem.

Každoročně se tu od června do září odehraje průměrně osmdesát představení, jež navštíví na 55 000 diváků z tuzemska i zahraničí.

Okolí otáčivého hlediště Český Krumlov

Na scéně otáčivého hlediště byla s úspěchem uvedena celá řada význačných děl, jejichž tematická podstata příznačně zapadá do prostředí zámecké zahrady – např. Shakespearova dramata (Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské), z českých klasických látek zde byly a jsou uváděny především pohádkové příběhy (např. Zeyerův Radúz a Mahulena, Hrátky s čertem Jana Drdy, Lucerna Aloise Jiráska, Tylův Strakonický dudák, Kráska a zvíře Františka Hrubína) i operní díla vrcholných českých skladatelů (Rusalka Antonína Dvořáka, Dvě vdovy Bedřicha Smetany a další).

Na divadelní produkci před otáčivým hledištěm se podílejí všechny čtyři umělecké soubory Jihočeského divadla – činohra, opera, balet a loutkohra. Nejatraktivnější pro zahraniční diváky jsou inscenace operních a baletních titulů se světoznámými hosty (sólisté Metropolitní opery v New Yorku, sanfranciské a torontské opery, Národního divadla v Praze a Bratislavě. Bohatý repertoár loutkohry a především činohry Jihočeského divadla osloví především české publikum. Právě činohra na této scéně každoročně odehraje velkou část všech představení letní sezóny a i ona láká na jména zajímavých hostů ať už z řad účinkujících herců, tak i režisérů (například filmový režisér a držitel Oskara Jiří Menzel, režisér evropského jména David Radok, režiséři Petr Kracik a Jan Kačer, herec Oldřich Vízner aj.).

Nejúspěšnějšími činoherními tituly Otáčivého hlediště jsou: Sen noci svatojánské, který drží primát v počtu odehraných představení (318), Lucerna (270) a Kráska a zvíře (247). V opeře zaznamenaly nejvíce repríz Rusalka (82) a Rigoletto (54). Baletu vévodí Labutí jezero (42 představení).