Osudná sázka

Osudná sázka, původně autory označovaná názvem Sázka námluvčím, je komická opera o jednom dějství českého skladatele Cyrila Metoděje Hrazdiry na libreto novináře Emanuela Hatláka. Poprvé ji uvedla 17. srpna 1892 v Divadle na Střelnici Moravské Ostravě divadelní společnost Františka Trnky.

Osudná sázka (Sázka námluvčím)
Cyril Metoděj Hrazdira
Základní informace
Žánr	komická opera
Skladatel	Cyril Metoděj Hrazdira
Libretista	Emanuel Hatlák
Počet dějství	1
Originální jazyk	čeština
Datum vzniku	1891
Premiéra	17. srpna 1892, Moravská Ostrava, Divadlo na Střelnici (divadelní společnost Františka Trnky)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skladatel Cyril Metoděj Hrazdira, žák Leoše Janáčka, působil v letech 1891 až 1899 jako ředitel kůru u farního kostela svatého Josefa v Polské Ostravě. Současně se věnoval kompozici, zejména církevní hudby, a organizoval místní hudební život. Spolupracoval i s divadelní společností Františka Trnky, která od roku 1888 objížděla moravská města, pokud zavítala do Moravské Ostravy – kde mohla účinkovat v upraveném divadelním sále hostince Stará střelnice. Díky tomu mohl při pobytu této společnosti v Ostravě v roce 1892 uvést i svou jednoaktovou komickou operu Osudná sázka.

Libreto Hrazdirovi napsal novináře a reportér Lidových novin Emanuel (Eman) Hatlák (1851–1897), s nímž se Hrazdira znal z Brna. Hatlák se o hudbu a divadlo velmi zajímal: byl mj. zakladatelem Jednoty ochotníků Tyl v Brně, místopředsedou brněnského pěveckého spolku Hlahol a zasloužil se o české Národní divadlo v Brně.[1][2] O jeho libretu se recenzent Opavského Týdenníku domníval, že „jest lehké, na velmi starém vtipu se zakládající, na zcela krátkou chvíli vypočítané asi na to, abychom si mohli zahrát“.[3] Že však ze strany skladatele hudby nešlo jen o hudební žert, dokládají zmínky tisku o tom, že Osudná sázka je „velká jednoaktová opera“.[4]

O premiéře, která se konala v sobotu 17. srpna 1892, referoval tisk předem; zmiňoval se o Hrazdirových zásluhách a vyzýval obecenstvo k četné návštěvě.[5] Aktovka Osudná sázka se hrála jako druhá část večerního programu po činoherní komedii Hluší, kteří slyší.[4] Dirigoval skladatel a orchestr Trnkovy společnosti byl pro tuto příležitost zesílen externími hráči.[4] Role mileneckého páru Jeníka a Marie hráli ředitel Trnka a slečna Janková, významnou roli hostinského pan Brůžek.[3] Deník Práce poznamenal, že „jednotlivé úlohy […] podány byly všechny správně,“ a referoval o četné návštěvě i o bouřlivé pochvale, jichž se dočkali účinkující i skladatel, který byl po představení dvakrát vyvoláván.[4] Recenzent Opavského Týdenníku chválí představitele hlavních rolí, avšak vyčítá režijnímu ztvárnění sborů přílišnou statičnost; i podle něj byla opera „vřele a zaslouženou pochvalou přijata“.[3]

Zatímco stručná zpráva deníku Práce označila Hrazdirovu operu jako „zdařilou práci“,[4], recenzent Opavského Týdenníku vyjádřil výhrady především k poměru hudby k textu: zatímco text byl lehký, zběžně nahozený žert, hudba byla „široce rozvedená“. „My alespoň bychom si zcela něco jiného představovali na scéně, kdybychom naslouchali hudbě bez děje,“ domníval se kritik a dohadoval se, že skladatel měl na mysli rozměrnější dílo jiné povahy a po libretu Sázky sáhl z nouze. Kladl si otázku, nakolik je hudba Osudné sázky vůbec operní a komická; přinejmenším „ať jsme se namáhali seč jsme mohli, abychom něco komiky tam našli, nechtělo se nám to zdařit“. Odhlédnuv od toho, recenzent hovoří o „nepopíratelném talentu, jak co do vynalézavosti motivů a myšlenek kombinovaných, tak a to zvláště pokud se instrumentace týká“.[3]

Nejsou přímé zprávy o tom, že by Trnkova společnost Osudnou sázku uváděla i na jiných působištích, a Hrazdirova opera zcela zapadla; nebyla dokonce ani uvedena v prakticky kompletním průvodci Česká zpěvohra bratří Hornových, který vyšel roku 1903.[6] Rukopis opery – pod původním názvem Sázka námluvčím – je uložen v pozůstalosti Cyrila Metoděje Hrazdiry v Moravském zemském muzeu.[7]

Hrazdira složil již jen jedno další dílo pro hudební divadlo, mnohem ambicióznější operu Ječmínek, již uvedl roku 1904 v Národním divadle v Brně.