Zábřeh (Ostrava)

Zábřeh (německy: Heinrichsdorf, v letech 1939-1941 Teufelsdorf) je historická obec, část obce a jako Zábřeh nad Odrou i katastrální území statutárního města Ostravy v Moravskoslezském kraji, tvořící nejsevernější část městského obvodu Ostrava-Jih. V minulosti k němu patřily také katastrální území Zábřeh-Hulváky a Zábřeh-VŽ, tudíž jsou dnes části území původní historické obce součástí dvou dalších ostravských městských obvodů, jimiž jsou Mariánské Hory a Hulváky a Vítkovice. Západní hranice katastru obce je dána řekou Odrou.

Zábřeh
Ostrava-Zábřeh
Lokalita
Charakterměstská čtvrť
Městský obvodOstrava-Jih
ObecOstrava
OkresOstrava-město
KrajMoravskoslezský
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°48′27″ s. š., 18°14′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel40 540 (2011)[1]
Katastrální územíZábřeh-VŽ
Počet domů2 036 (2011)[1]
Zábřeh
Další údaje
Kód části obce414069
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel Navštívení Panny Marie v Ostravě-Zábřehu

Název

Vesnice byla v době vzniku česky pojmenována Zábřeh podle polohy "za břehem" Odry (za takzvaným vysokým břehem oproti nižším břehům v zátopové oblasti mezi Studénkou a Svinovem). V němčině dostala ves v období vzniku jméno Heinrichsdorf - "Jindřichov" podle Jindřicha ze Stangen z družiny olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka. Toto jméno se používalo jen do konce 14. století. Začátkem 17. století se ojediněle objevily přívlastky blíž města Ostravy a nad řekou Odrou, teprve začátkem 20. století byl přidán znovu přívlastek v podobě nad Odrou.[2]

Historie

Písemné záznamy uvádějí ves Zábřeh poprvé v roce 1288. Po řadě majitelů v prvních staletích existence přešel v roce 1652 do majetku olomoucké kapituly a s některými dalšími sousedními obcemi zůstal - v rámci petřvaldského panství - v jejím držení až do zrušení patrimoniálního zřízení v roce 1848. Na katastru zemědělské vesnice bylo též několik rybníků. Na vývoj obce měly vliv nejen železárny v blízkých Vítkovicích, ale také továrna na lepenku založená v roce 1886, dále cementárna a hlavně chemické závody Julia Rütgerse, které zpracovávaly vedlejší produkty vznikající při výrobě koksu. Od konce 19. století zde fungovala také cihelna; krom kvalitních cihlářských hlín se zde těžily i slévárenské písky. Průmyslový rozvoj ale vyvolal také změny demografické a sídelní. Ve třicátých letech dvacátého století byl vilovou čtvrtí Moravské Ostravy (zejména místní lokalita Zábřeh-Družstvo). Nemocnice zde byla postavena v roce 1912, Zábřeh byl připojen k Moravské Ostravě v roce 1924. Obec byla během druhé světové války osvobozena Rudou armádou dne 30. dubna 1945. Mezi nejvýznamnější historické stavby patří Kostel Navštívení Panny Marie a Zábřežský zámek.

Vítkovické železárny (resp. Vítkovické horní a hutní těžířstvo, jak zněl celý název) se za dobu své existence vypracovaly v jeden z největších průmyslových podniků v zemi. Ve své rozsáhlé vnitropodnikové dopravě provozovaly velkou síť vleček. V roce 1912 začaly stavět "mimo" svůj závod i další z drah, která měla spojit vlastní závody s pískovými doly v Zábřehu, kde se těžil slévárenský písek, potřebný pro činnost železáren. Vzhledem k tomu, že dráha vedla po veřejné komunikaci, byla žádost o koncesi podána jako na veřejnou dráhu pro dopravu nákladů a osob, s parním provozem a normálním rozchodem. Provoz na této 3100 metrů dlouhé dráze byl zahájen 3. července 1913. Dráha vedla od ředitelství Vítkovických železáren přes Zábřeh k pískovým dolům. Pro provoz bylo z vnitrozávodových vleček vyhrazeno 6 třínápravových lokomotiv, zakoupeny byly tři lehké osobní vozy. Zpočátku jezdil na dráze třínápravový parní vůz soustavy Komárek, který sem byl předisponován z železniční vlečky Svinov - Vítkovice, ten se ale neosvědčil, tudíž byl vrácen tam, odkud přišel. O dva roky později byl zakoupen jiný, dvounápravový parní motorový vůz, který se již plně osvědčil a na dráze vhodně doplňoval vlaky s parními lokomotivami (které hlavně dopravovaly těžké nákladní vlaky z pískem). V této podobě přežil provoz válku a celá dvacátá léta, od roku 1925 se na dnešním Mírovém náměstí křížil z tramvajemi Moravsko-ostravské místní dráhy, od roku 1929 bylo stejné křížení i poblíž stanice Zahrádky. V roce 1930 byla do provozu dána nová trať ze Zábřeha do Hrabůvky. Původ této dráhy se datuje už od roku 1912, kdy získal místní podnikatel Palkovský koncesi na stavbu tratě s parním pohonem mezi Mariánskými Horami a Brušperkem. Jeho pokus získat kapitál však ztroskotal, a proto byla koncese převedena na vítkovické železárny. Ty ze stavbou velmi otálely, až roku 1928 došlo k zahájení stavby, 2100 metrů dlouhá trať byla otevřena 5.10.1930. Pro provoz byly i zde vyčleněny některé lokomotivy závodní dráhy, na dráhu byl znovu předisponován třínápravový parní vůz Komárek, který se zde osvědčil. Dráha byla výhradním majetkem Vítkovických železáren, název Místní dráha Mariánské Hory - Brušperk se používal do roku 1953 (dráha přitom nevedla nikdy ani do Mariánských Hor, natož do Brušperka). Roku 1932, v době vrcholící krize byl zastaven osobní provoz mezi Zábřehem a mezi pískovými doly, po protestech byl po několika měsících obnoven. Majitel obou drah se snažil zlevnit dopravu, proto bylo v roce 1933 rozhodnuto o elektrizaci dráhy, která byla dokončena 30. dubna 1935. Za použití elektrické výzbroje zakoupené u ČKD bylo postaveno vlastní stavbou pět nových elektrických motorových vozů, vlečné vozy byly upraveny z původních vlečných vozů parní dráhy. Dnem zahájení provozu byly linky i označeny, linka do Pískových dolů jako Z, linka do Hrabové jako H. Nákladní provoz zůstal v parní trakci i nadále.

Vývoj obyvatelstva

Rok sčítánípočet obyvatel
1794 618
1843 784
1880 1 439
1900 7 653
1910 9 809
1921 10 234

Další informace

Zábřehem protéká betonovým potrubím a vydlážděným korytem potok Zábřežka[3] (přítok řeky Odry).

V Mičanově sadu se nachází bludný žulový balvan.

Součástí Zábřeha je také část lesoparku Bělský les, Aquapark (Vodní areál Jih), Ostravar Aréna, Dům kultury AKORD aj.

V Zábřehu se nachází několik kostelů a církví.

V Zábřehu se také nachází Pomník překročení Odry československými tankisty při osvobozování Ostravy.

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 770, 771.
  3. Potok Zábřežka [online]. eStránky.cz. Dostupné online.

Související články

  • Prameny U korýtka
  • Slepé rameno Odry (Ostrava Výškovice) - slepé rameno Odry, které se nalézá v katastru Ostravy Výškovic a částečně v katastru Ostravy Zábřehu.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.