Pohraniční stráž

Pohraniční stráž byla zřízena v roce 1951 podle vzoru sovětského pohraničního vojska. Dne 11. července toho roku schválilo Národní shromáždění zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic,[1] který svěřil ochranu státní hranice do působnosti Pohraniční stráže a vybavil ji pravomocemi vojska i bezpečnostních orgánů. Příslušníky byli vojáci základní služby, v začátcích, v 50. letech až do konce let šedesátých, s prodloužením služby na 26 měsíců. Asi osm procent tvořili vojáci z povolání. Odvedenci byli vybírání z řad prověřených vojáků, případně z členů KSČ a svazáckých funkcionářů, ale sloužili zde i běžní „politicky neangažovaní“ branci povolaní k této složce vojenskými správami. Odvedenci absolvovali nejprve dvouměsíční základní výcvik s vševojskovou přípravou. Vybraní příslušníci byli následně posláni na šest měsíců do poddůstojnické školy. Již v roce vzniku PS (v roce 1951) vznikla Vojenská akademie PS přejmenovaná později na Vojenské učiliště, kde se učili poručíci PS.

Hlavním úkolem pohraniční stráže bylo garantovat uzavřenost hranic. Železná opona bránila průchodu státní hranicí, a to jak z republiky, tak i do republiky. Pohraniční stráž mohla proti tzv. narušitelům hranic za stanovených podmínek použít služební zbraň. Většina narušitelů hranic tehdejšího Československa byla pohraniční stráží v úseku státní hranice zadržena. Mnoho lidí však bylo zabito.[2][3] Pohraniční stráž používala též zvláště vycvičené služební psy. Koncem padesátých let 20. století, byla z hranic odstraněna minová pole.

Během výkonu služby v letech 1948–1989 zemřelo celkem 654 pohraničníků, z toho většina nehodou, v některých případech i sebevraždou.[4] Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich.[4] Civilistů bylo zabito 450.[4] Většina těchto civilistů byla neozbrojená a byla zastřelena ozbrojenými pohraničníky.

Výhradně spolkový emblém s psohlavcem byl v 50. letech 20. století v úplné a nezměněné výtvarné podobě převzat a posloužil jako vhodný marking pro označení speciálních československých armádních jednotek využívaných v době studené války při ostraze západní linie průběhu státních hranic. Stejnokrojové a specializační označení, služební vozy, helikoptéry, poříční plavidla, budovy a komplexy útvarů Pohraniční stráže vojsk MNB a později MNO a MV, standarty, medaile, plakety, diplomy, pečetě, dokumentace a veškerá agenda tiskovin pro služební potřebu byly takto označeny a původní ideový smysl, že se jednalo o vyvedený a zdařilý spolkový znak, byl tak úplně a vědomě potlačen a posléze jako zneužitý zcela zapomenut. (Pro faktické doložení tohoto tvrzení např. ohlášení o konání každoměsíční členské schůze spolku Psohlavci na Spolkové odd. Policejního ředitelství v Praze ze dne 26. dubna 1938, arch. karton sign.: SK XI/1077, Archiv hl. m. Prahy - citace z BP : Spolek Psohlavci a chodský národopis, Vladimír Marek, UK 2009). Emblém s psohlavcem dodnes používá Ředitelství služby cizinecké policie (před vstupem Česka do Schengenského prostoru v roce 2007 zvaná Služba cizinecké a pohraniční policie).[5]

Pohraničník byl časopis pohraniční stráže, který v socialistickém Československu v letech 1976–1990 vydávalo ministerstvo vnitra, od roku 1979 s podnázvem Stráž vlasti.[7] Šlo o měsíčník, později čtrnáctideník.[7]