Ostré (vojenský újezd Hradiště)

Název vesnice se v historických pramenech objevuje ve tvarech: Westrem (1488), Westrum (1591), Westrumb (1654) a Westrum (1787).[2]

První písemná zmínka o Ostrém je z roku 1488, kdy byla vesnice v deskách dvorských označena jako pustá u panství hradu Egerberk. Spolu s hradem ji roku 1623 jako pobělohorský konfiskát koupil Kryštof Šimon Thun a připojil ke Klášterci nad Ohří. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žili dva sedláci, pět chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Na kopcovitých neúrodných polích pěstovali žito, ale hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a práce v okolních lesích.[3]

Vesnice měla půdorys okrouhlice. Do roku 1846 vzrostl počet domů ve vsi na patnáct a žilo v nich 75 obyvatel. Po zrušení patrimoniální správy se Ostré stalo roku 1850 obcí, ale už v roce 1869 bylo osadou Radnice. Tam byla také pošta, škola a sídlo farnosti. Ve druhé polovině devatenáctého století se v Ostrém pěstovaly brambory, pícniny a malé množství žita a ječmene. V období 1914–1924 ve vsi pracovala dámská krejčová, ale z dalších služeb byla k dispozici jen trafika.[3]

Vesnice zanikla vysídlením v důsledku zřízení vojenského újezdu během třetí etapy rušení sídel. Úředně byla zrušena k 15. květnu 1954.[3]

Ostré stávalo v katastrálním území Žďár u Hradiště (původní katastrální území vesnice měřilo 2,08 km²[3]) v okrese Karlovy Vary, asi čtyři kilometry jihovýchodně od Kotviny. Nacházelo se v nadmořské výšce okolo 590 metrů v údolí na jihovýchodním úbočí vrchu Plešivec (661 metrů). Oblast leží v severní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[4] Půdní pokryv tvoří v širším okolí kambizem eutrofní.[5] Místem, kde vesnice stávala, protéká drobný pravostranný přítok Donínského potoka.[5]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Ostré stálo v mírně teplé oblasti MT3,[4] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 64 obyvatel (z toho třicet mužů) německé národnosti, kteří byli kromě dvou evangelíků římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 59 obyvatel německé národnosti. S výjimkou dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[8]