Oslavenec (opera)

Skladatel a dirigent Jindřich Hartl se vzápětí po absolvování varhanické školy v Praze (1874) zapojil do divadelního dění, nejprve v ochotnickém Mikulášském divadle, kde působil souběžně se svým zaměstnáním varhaníka, od roku 1877 pak u Pištěkovy divadelní společnosti, v letech 1879 až 1881 u divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic a v letech 1881 až 1884 opět u Pištěka. Vedle zastávání kapelnické pozice v těchto společnostech, díky čemuž dirigoval značné množství oper a operet, také pro tato divadla komponoval scénickou hudbu k činohrám.[2][3]

Přitom napsal roku 1881 i krátkou operu – označovanou též jako „operní žert“ – pod názvem Oslavenec. Libreto s prostým venkovským námětem mu napsal mladý básník, dramatik a student práv, předčasně zesnulý Antonín Koukl (1860–1884), mimo jiné též libretista oper Ženichové Karla Kovařovice a Bratránek Josefa Nešvery.[4] Pištěkova společnost ji uvedla v premiéře 29. července 1882 v tzv. Letním divadle na Královských Vinohradech, známějším pod názvem „aréna v Kravíně“, v kombinaci s veseloherní aktovkou rovněž od Antonína Koukla Lov mladého krále. Při ohlašování premiéry Pražský denník zdůrazňoval, že Kouklovy „dosavadní práce se těšily vždy zasloužené přízni“ a že Hartlova hudba „lze-li souditi dle dosavadních skladeb tohoto mladého hudebního umělce, vyhoví zouplna požadavkům, jaké se kladou v lahodnou hudbu“.[5]

Ačkoli odborné recenze v tisku dílko uvedené v lidovém divadle pomíjely, obecenstvo ji přijalo celkem příznivě – opera u něj „doznala úspěchu velmi čestného“.[6] Nikoli však následující činohru, a proto byl Oslavenec hrán při třetím (a v Praze zřejmě posledním) představení v kombinaci s Blodkovou operou V studni. Podle pozdější zprávy v tisku se však kritika „celkem velmi příznivě se o výtvoru tomto pronesla“, včetně již uznávané autority Antonína Dvořáka, a Hartl podle zejména jeho pokynů Oslavence ještě přepracoval. V nové podobě k němu práva v říjnu 1882 koupilo i Švandovo divadlo – což dokazuje, že Hartlovo přecházení mezi oběma konkurenčními soubory nezanechalo zlou krev.[7] Švanda Oslavence uvedl ve svém smíchovském divadle poprvé 17. ledna 1883.[8] Souběžně ho hrála Pištěkova společnost na svých mimopražských působištích (například v Jičíně).[9] Po roce 1883 už tisk žádné profesionální uvedení Oslavence neregistruje, poměrně příznivý ohlas byl však Jindřichu Hartlovi jistě ku prospěchu při jednání o uvedení jeho celovečerní komické opery Natalie v Národním divadle o několik let později.

Tištěné libreto bylo vydáno v nakladatelství Jelínek & Hoffmann již v létě roku 1882 (byť nese vročení 1883).[10]

• Varčický, měšťanosta
• Jiřík, venkovský hoch
• Amálka, venkovské děvče
• Castagnelli, sochař
• Petronella, jeho žena
• Bartoloměj, kantor
• Lid a zpěváci

V městečku Křeseticích má umělec Castagnelli zhotovit sochu rodáka Fabiána ke stému výročí jeho narození. Starosta Varčický slibuje Castagnellimu pět dukátů odměny, bude-li dílo hotovo večer před výročím.

Castagnelli přemluví mládence Jiříka, aby se za sochu přestrojil; tak by umělec získal odměnu a nemusel by práci včas dokončit. Při oslavách si podvodu nikdo nepovšimne. Až když Jiříkova milá Amálka má položit k nohám „sochy“ věnec, Jiřík zapomene na svou roli, seskočí a Amálku obejme. Po vysvětlení, že vše učinil z lásky k Amálce, starosta Varčický Jiříkovi odpouští a Castagnelliho předá k potrestání.

Autorovo shrnutí děje v původním znění i celé libreto jsou k dispozici online.[11]