Oskar Morawetz

Byl synem českého průmyslníka Richarda Moravce, který hrál významnou roli v kulturním a průmyslovém životě předválečného Československa. Ještě před rokem 1918 spolupracoval s pozdějším prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem a jejich rodiny se stýkaly.

Studoval na gymnáziu v Praze. Ve hře na klavír byl žákem Karla Hoffmeistra a Adolfa Mikeše a ve skladbě Jaroslava Křičky. Již v 19 letech byl natolik zralý, že jej George Szell doporučil na místo asistenta dirigenta v Novém německém divadle v Praze. Před nacisty rodina uprchla přes Paříž, Itálii a Dominikánskou republiku do Kanady. V roce 1940 se usadili v Torontu a Oskar dokončil studia hudby na zdejší univerzitě. Absolvoval Smyčcovým kvartetem f-moll, získal titul bakaláře a v roce 1944 i doktora hudby. Od roku 1946 vyučoval na torontské konzervatoři a v roce 1951 se stal profesorem na Hudební fakultě University of Toronto. Přednášel harmonii, kontrapunkt, čtení partitur, instrumentaci a skladbu.

Moravcovy skladby jsou uváděny předními symfonickými orchestry celého světa a jejich interpretace se ujaly takové dirigentské osobnosti jako Zubin Mehta, Seiji Ozawa, Kurt Masur, Gunther Herbig, Sir Andrew Davis, Sir Adrian Boult, Sir Charles Mackerras, William Steinberg včetně českých dirigentů Rafaela Kubelíka, Karla Ančerla nebo Jiřího Bělohlávka. Podobně sólové party v jeho skladbách hráli např. violoncellista Yo-Yo Ma, houslista Itzhak Perlman, klavíristé Glenn Gould, Rudolf Firkušný, Antonín Kubálek i pěvci Metropolitní opery. Muzikologové a kritici oceňují melodickou a rytmickou vitalitu jeho hudby, hloubku je výrazu, smysl pro dramatickou výstavbu a barevnost jeho instrumentace.

Za svou tvorbu obdržel skladatel mnoho cen mezinárodních uznání.

• Cena Society of Composers, Authors and Music Publishers of Canada (Svaz skladatelů, autorů a hudebních vydavatelů Kanady) za 1. smyčcový kvartet a znovu za klavírní skladbu Sonata Tragica.
• 1. klavírní koncert zvítězil v soutěži vypsané Montrealským symfonickým orchestrem (1962).
• Koncert pro harfu a orchestr získal v roce 1989 cenu JUNO, nejvýznamnější výroční kanadské hudební ocenění.
• Sinfonietta for Winds and Percussion (Symfonieta pro dechové a bicí nástroje) získala Cenu kritiky v Mezinárodní soutěži současné hudby konané v Cava de' Tirreni v Itálii (1966).
• Skladba From the Diary of Anne Frank (Z deníku Anne Frankové) obdržela zvláštní cenu Nadace J. I. Segala za nejdůležitější příspěvek k židovské kultuře a hudbě v Kanadě.
• Třikrát (1960, 1967, 1974) získal ocenění Canada Council for the Arts (Kanadská umělecká rada) za rozvoj kanadské hudby.
• V roce 1987 získal, jako první hudební skladatel vůbec, Řád Ontaria, nejvyšší vyznamenání provincie Ontario.
• V roce 1989 obdržel Order of Canada, nejvyšší civilní vyznamenání Kanady.
• V roce 2002 obdržel Zlatou pamětní medaili královny Alžběty II..