Ornithoscelida
Ornithoscelida („ptačí končetiny“) je klad (přirozená vývojová skupina) dinosaurů, stanovená nejprve viktoriánským přírodovědcem Thomasem Henrym Huxleym[1] a v roce 2017 „oživená“ kladistickou analýzou Barona et al.[2] V současnosti však stále probíhají diskuze o platnosti tohoto kladu a mnozí paleontologové se domnívají, že správné je naopak tradiční dělení dinosaurů na ptakopánvé a plazopánvé.[3] Tak rozdělil dinosaury v 80. letech 19. století britský paleontolog Harry Govier Seeley a jedná se o dosud obecně uznávanou systematiku skupiny Dinosauria.[4]
Ornithoscelida Stratigrafický výskyt: Svrchní trias – současnost (233 až 0 mil. let) | |
---|---|
Kostra druhu Zuniceratops christopheri, zástupce kladu | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | Ornithoscelida Huxley, 1870 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Skupinu Ornithoscelida poprvé navrhl britský přírodovědec Thomas Henry Huxley v roce 1869 a formálně ji stanovil o rok později pro skupiny Dinosauria a pro rod Compsognathus (pro který stanovil dnes již neplatnou skupinu Compsognatha). Když jeho kolega Seeley v roce 1888 stanovil skupiny Ornithischia a Saurischia, Huxleyho taxony byly zapomenuty.[5]
V roce 2017 publikoval Matthew Baron a jeho kolegové studii, ve které provedli rozsáhlou kladistickou nalýzu dinosaurů. Jejich závěrem bylo, že tradiční dělení je neudržitelné a musí být pozměněno. Výsledkem byl překvapivý závěr, že teropodi mají vývojově blíže k ptakopánvým dinosaurům než k sauropodomorfům a skupina Herrerasauridae je samostatným vývojovým taxonem, nespadajícím mezi teropody (a naopak příbuznějším sauropodomorfům). Oficiální definice zní tak, že Ornithoscelida zahrnují „posledního společného předka vrabce domácího a druhu Triceratops horridus a všechny jeho potomky.“
Některé odborné práce však novější systematiku a s ní spojený klad Ornithoscelida neuznávají a vyzdvihují platnost tradiční Seeleyho systematiky s taxony Saurischia a Ornithischia. Tento postoj souvisí především s interpretací fylogenetické pozice vývojově primitivního ptakopánvého dinosaura (nebo dinosauriforma) druhu Pisanosaurus mertii.[6]
Dinosauři, ať již je jejich podrobnější systematika jakákoliv, každopádně patřili do kladu Archosauria a jejich blízkými příbuznými tedy ve skutečnosti nebyli ještěři (jako je leguán, varan, ještěrka nebo chameleon), navzdory často chybně uváděnému označování dinosaurů jako "pravěcí ještěři" nebo "veleještěři".[7]
Odkazy
Reference
- Huxley, T. H. (1870). "On the classification of the Dinosauria with observations on the Dinosauria of the Trias". Quarterly Journal of the Geological Society of London. 26 (1–2): 32–51. doi: 10.1144/gsl.jgs.1870.026.01-02.09
- Baron, Matthew G.; Norman, David B.; Barrett, Paul (2017). "A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution" (PDF). Nature. 543 (7646): 501–506. doi: 10.1038/nature21700
- Luke A. Parry; Matthew G. Baron; Jakob Vinther (2017). "Multiple optimality criteria support Ornithoscelida". Royal Society Open Science. 4 (10): 170833. doi: 10.1098/rsos.170833
- SOCHA, Vladimír. Zemětřesení v dinosauří systematice. OSEL.cz [online]. 30. března 2017. Dostupné online. (česky)
- Seeley, H. G. (1888). "On the classification of the fossil animals commonly named Dinosauria". Proceedings of the Royal Society of London. 43 (258–265): 165–171. doi: 10.1098/rspl.1887.0117
- SOCHA, Vladimír. Další podpora tradiční dinosauří systematiky. OSEL.cz [online]. 31. července 2020. Dostupné online. (česky)
- https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-dinosauroid-jursky-jura-trias-jester.A211029_104457_veda_vse
Literatura
- Paul, G. S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World. New York: Simon and Schuster Co. (ISBN 0-671-61946-2)
- Dingus, L. and Rowe, T. (1998). The Mistaken Extinction: Dinosaur Evolution and the Origin of Birds. Freeman.
- Rauhut, O. W. (2003). The Interrelationships and Evolution of Basal Theropod Dinosaurs. Blackwell Publishing, 213 pp. ISBN 090170279X
- Weishampel, D. B., Dodson, P., and Osmólska, H. (eds.) (2004). The Dinosauria, Second Edition. Berkeley: University of California Press, 861 pp.
- Matthew G. Baron; David B. Norman; Paul M. Barrett (2017). „Baron et al. reply“. Nature. 551 (7678): E4–E5. doi: 10.1038/nature24012
Externí odkazy
- Článek na webu Scientific American (anglicky)
- Článek na webu Theropoda Database (anglicky)
- Článek na webu Equatorial Minnesota (anglicky)