Operace Paperclip

Původním záměrem – a bezejmenným plánem – americké armády bylo pouze vyslechnout vědce, pracující na válečných raketách, a zabavit jejich plány a materiály. To se změnilo 22. května 1945, kdy major Robert B. Staver prohlásil evakuaci německých vědců a jejich rodin za velmi důležitou pro válku v Tichomoří. 19. července 1945 byl tento plán pojmenován jako operace Overcast a zároveň byl značně rozšířen počet vědců i projektů, zamýšlených k transportu přes oceán. Kvůli příliš velkému rozšíření povědomí o názvu Overcast byla nakonec operace přejmenována na Paperclip (operace Kancelářská sponka). Projekt podepsal v srpnu 1945 prezident Harry S. Truman.

Za nejdůležitější vědce, kteří měli být nalezeni a přepraveni do USA, byli považováni Wernher von Braun (člen SS, tvůrce proslulé střely V-2), Kurt Blom (doktor specializující se na biologické zbraně, který testoval své vynálezy na vězních z Osvětimi), nebo Hubert Strughold (zkoumal účinek extrémně nízkých teplot na lidské tělo ve vyhlazovacích táborech Dachau a Osvětim)[2] a další jejich spolupracovníci. Objekty zájmu dále byli raketoví inženýři, chemici, lékaři a experti na námořní zbraně. V září 1945 přiletělo do USA prvních sedm německých vědců, mezi kterými byl i právě Wernher von Braun, a byla jim nabídnuta pracovní smlouva na raketové základně White Sands. V následujících měsících bylo převezeno více než 100 dalších vědců, například Anton Flettner,[3] Walter Dornberger, Ernst R. G. Eckert, Krafft Arnold Ehricke, Alexander Lippisch, Arthur Rudolph, Walter Schreiber, Ernst Stuhlinger a Bernhard Tessmann, Reinhard Gehlen, Franz Six (velitel brigády SS, v Rusku likvidoval prominentní židy), a Alois Brunner (osobně zodpovědný za smrt více než 128 000 židů).[4] Svůj nový domov na americké půdě našlo nakonec více než 1500 osob - vědců, kteří za války byli členy nacistické strany (NSDAP, SS), podíleli se na zvěrstvech druhé světové války či "jen" zneužívali otrockou práci vězňů s plným vědomím, že lidé pracující v jejich továrnách jsou jen levným a dostatečně početným „spotřebním materiálem“. Těm všem po válce umožnily americké tajné služby pracovat, americká armáda vymazala jejich pochybnou minulost i zločiny,[5]což dodnes představuje nedořešený morální problém.[6]

• Special Mission V-2 – americká operace, jejíž cílem bylo prozkoumání technických detailů raket V-2, jejich testování a využití poznatků pro své vlastní rakety.
• Operation Backfire – britská operace, testování raket V-2 v oblasti Cuxhaven v Německu.

Pro USA bylo hlavní prioritou vítězství ve studené válce, proto se mnoho z vědců, původně pracujících v nacistickém Německu, ukázalo být velmi užitečnými ve vědeckých organizacích včetně NASA (Wernher von Braun se stal ředitelem Marshall Space Flight Center v Alabamě a později i tvůrcem rakety Saturn V, která byla použita v programu Apollo) a výrazně přispěli k rozvoji proudového letectví a astronautiky.

Výsledky některých projektů jsou stále klasifikovány jako tajné a někteří konspirační teoretikové věří, že se němečtí vědci podíleli i na vývoji takzvaných létajících talířů.[7][8]

• Alsos
• COINTELPRO

• Annie Jacobsen, „Operation Paperclip“