Alois Brunner

Alois Brunner (* 8. dubna 1912, Nádkút, Burgenland – 2010, Damašek, Sýrie) byl rakouský nacistický válečný zločinec. Byl asistentem Adolfa Eichmanna, který jej označil za svého „nejlepšího muže“.[1] Byl zodpovědný za deportace více než 130 tisíc Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů a podílel se na vyhlazení židovského obyvatelstva ve Vídni, Soluni, na Slovensku a ve Francii.[2] V poslední zmíněné zemi byl od června 1943 do srpna 1944 velitelem internačního tábora v Drancy, odkud bylo deportováno na 24 tisíc Židů. V roce 1954 byl ve Francii v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za zločiny proti lidskosti a Francie, společně s Českem, Polskem, Německem, Rakouskem a Řeckem, dodnes požaduje jeho vydání.[2] V letech 1961 a 1980 přišel o oko a prsty levé ruky v důsledku dopisových bomb, které mu zaslala izraelská zpravodajská služba Mosad. Brunner svých činů nikdy nelitoval; v roce 1985 v rozhovoru uvedl:[2]

Alois Brunner
krvavý pes
Narození	8. dubna 1912 Nádkút, Burgenland
Úmrtí	2010 (ve věku 99 let) Damašek, Sýrie
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Hauptsturmführer (kapitán)
Sloužil	Německá říše Německá říše
Jednotka	Schutzstaffel
Války	2.světová válka

Dlouho nebylo známo, kde Brunner přebývá a zdali žije. V 60. letech se usadil v Sýrii a poslední informace o něm pochází z roku 1993. Předpokládá se, že žije v Sýrii, avšak v roce 2001 se objevily informace o jeho možném pobytu v Brazílii.[2] V roce 2011 Spolková zpravodajská služba přiznala, že v 90. letech zničila Brunnerův spis.[2] V roce 2014 vydalo Centrum Simona Wiesenthala prohlášení, ve kterém oznamuje, že podle „důvěryhodných zdrojů“ Alois Brunner zemřel roku 2010 v Sýrii.[3][4]

V roce 2017 v rozhovoru pro francouzský časopis XXI uvedl jeden z Brunnerových strážců v Sýrii, kdy byl uzamčen v suterénu v Damašku na konci 90. let.[5][6] Stráž uvedla, že Brunner "poslední léta hodně trpěl a naříkal a všichni ho slyšeli". "Nemohl se ani umýt" a musel jíst "vejce nebo brambory". Také dodal, že Brunner zemřel v prosinci 2001 a byl pochován na hřbitově Al-Affif v Damašku.[7]