Reinhard Gehlen

Narodil se 3. dubna roku 1902 v durynském městě Erfurt do římskokatolické rodiny, jeho otec byl knihkupec. Po složení maturitní zkoušky na místní střední škole mladý Reinhard vstoupil ke konci dubna roku 1920 do Reichswehru, kde byl jako důstojnický čekatel zařazen ke 6. pruskému dělostřeleckému pluku ze 6. divize Reichswehru pod velením generálporučíka Fritze von Loßberg.

U divize však moc dlouho nepobyl, neboť byl v říjnu ještě téhož roku převelen k 3. pruskému dělostřeleckému pluku od 3. divize Reichswehru generálmajora Ericha Webera Paschi. Zde byl k 1. prosinci roku 1923 povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant).

Služba s touto jednotkou trvala oficiálně až do 8. září roku 1926, kdy se Reinhard rozhodl nastoupit na vojenskou školu pro jízdní vojsko v Hannoveru (Kavallerieschule Hannover). Po dokončení školy k počátku dubna roku 1928 byl Gehlen odvelen zpět k 3. pruskému dělostřeleckému pluku od 3. divize Reichswehru, které nyní velel generálporučík Otto Hasse. Zde byl dosazen ke štábu V. horského praporu dělostřeleckého pluku.

Za nacistické vlády Adolfa Hitlera byl v roce 1935/1936 členem generálního štábu. V roce 1939 byl povýšen na majora. Na začátku války v roce 1939, kdy nacistické Německo zaútočilo na Polsko, byl prvním důstojníkem generálního štábu pěší divize. V roce 1940 se stal Gehlen důstojníkem pro armádního velitele maršála Walthera von Brauchitsch. Poté byl pak převelen do štábu armády náčelníka generálního štábu Franze Haldera.

V červenci 1941 byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Dostal se na východní frontu, a díky svému talentu a zkušenostem byl povýšen na vyššího důstojníka zpravodajských služeb na ruské frontě. Organizoval výslechy zajatých sovětských vojáků, kterým jeho lidé za informace nabízeli jídlo a v případě odmítnutí spolupráce smrt hladem.

Podle svých pamětí byl v roce 1942 osloven plukovníkem Henningem von Tresckow, plukovníkem Clausem von Stauffenberg a generálem Adolfem Heusingerem, aby se zúčastnil se pokusu o atentát na Adolfa Hitlera, kde měl sehrát pouze vedlejší roli. Když spiknutí vyvrcholilo neúspěšným atentátem po výbuchu bomby při poradě nejvyšších důstojníku nacistického Německa dne 20. července 1944, Gehlen se od atentátu naprosto distancoval dříve, než se Adolf Hitler rozhodl pro odvetu proti spiklencům. Při této odvetě proběhla série vražd, poprav a zatýkání.

V prosinci 1944 byl povýšen do hodnosti generálmajora a byl pověřen shromažďováním zpravodajských informací zaměřených na Sovětský svaz a jeho bitevní taktiku. Díky tomu se z něj po válce stala velmi hodnotná a potřebná osoba. Několik dní po konci II. světové války v září 1945 byl Gehlen převezen do USA a byl pověřen rekrutováním zpravodajských důstojníků a špionů pracujících pro americké zájmy v období studené války. Spolu s ním vstoupilo bez vědomí veřejnosti do služeb americké vlády více než 4 000 někdejších nacistů, aby v Německu prováděli špionáž proti Sovětskému Svazu či jako vědci a inženýři pracovali v USA.

S vědomím, že se blíží konec Třetí říše, on a malá skupina vyšších důstojníků převedli v březnu 1945 zpravodajský archiv na mikrofilmy a ukryli jej do vodotěsných sudů, které pak byly zakopány na několika místech v rakouských Alpách.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Reinhard Gehlen na Wikimedia Commons

• Geocities.com