Homfroi IV. z Toronu

Opuštěný Homfroi a Isabelina svatba s Konrádem

Homfroi byl synem Homfroie III. z Toronu a Štěpánky z Milly. V listopadu 1183[2] se tento příslušník jedné z nejstarších rodin[3] jeruzalémského království a vyženěný syn[4] Renauda ze Châtillonu na hradě Keraku oženil s tehdy zřejmě jedenáctiletou[5] Isabelou, dcerou zesnulého jeruzalémského krále Amauryho a Marie Komnénovny. Tímto sňatkem se pokusil leprou postižený král Balduin[6] a zřejmě i Renaud sblížit starousedlé a nově příchozí křižácké šlechtice.[7] Svatba na Keraku byla doprovázena mnoha dny oslav bez ohledu na ostřelování obléhateli pod velením samotného Saladina. Homfroiova matka nechala tehdy poslat do Saladinova ležení mísy ze svatebního stolu a na oplátku Saladin vydal zákaz ostřelovat část hradu, v níž byli ubytováni novomanželé. Obležení skončilo na počátku prosince příchodem krále Balduina, jehož jednotky donutily Saladina k ústupu.[8]

Po smrti dětského krále Balduina V. v srpnu 1186 došlo ke sporu. Jeruzalémský patriarcha korunoval Sibylu, nevlastní Isabelinu sestru, a v Nábulusu byl barony králem jmenován Homfroi. Dědic Zajordánska však před držením královského titulu couvl a raději složil lenní hold Sibyle a Guyovi z Lusignanu.[9] Roku 1187 se u po katastrofálním neúspěchu křesťanů u Hattínských rohů načas dostal do Saladinova zajetí.[10][11]

Homfroiova matka, vdova po Saladinem sťatém Renaudovi, žádala pro syna svobodu. Saladin s propuštěním souhlasil, ale na oplátku chtěl vydání Keraku. Posádka požadovaného hradu se odmítla vzdát a Homfroi, milovník pokojného života a uměleckých děl,[7] načas zůstal v zajetí[13][pozn. 1] a byl propuštěn společně s Guyem z Lusignanu v červenci 1188.[14]

Roku 1190 zemřela v důsledku epidemie jeruzalémská královna Sibyla i s oběma dcerami a nárok na trůn připadl Homfroiově choti Isabele, což se stalo pro bezdětné manželství osudným. Konrád z Montferratu, který se do Levanty dostal roku 1187 při útěku před podezřením z vraždy a byl soupeřem Guye z Lusignanu o jeruzalémský trůn,[15] zinscenoval společně s Isabelinou matkou rozvod. Isabela se matčinu naléhání zpočátku vzpouzela[1] a stejně tak Homfroi , který měl v úmyslu využít služeb právního učence Ralfa z Tiberiady. Na základě psychického nátlaku a obavy o své zdraví se zrušením manželství souhlasil.[16] Jako záminka posloužilo tvrzení, že Isabela byla donucena k uzavření sňatku nátlakem a že Homfroi s pověstí zženštilého muže, se jí nikdy jako ženy nezmocnil.[17] Konrád se poté s Isabelou sám oženil.[pozn. 2]

Rozvedený Homfroi získal zpět titul pána z Toronu a připojil se k výpravě anglického krále Richarda a podílel se jako tlumočník plynně ovládající arabštinu[18][19] při vyjednávání s al-Ádilem,[20][21] bratrem a zástupcem Saladina. Znovu se neoženil, zemřel bez potomstva mezi lety 1191[1] a 1198.[22]