Isabela Jeruzalémská

Královna Sibyla i s oběma dcerami zemřela roku 1190 a nárok na trůn tak připadl Isabele, což se stalo pro její bezdětné manželství s Homfroiem osudným. Konrád z Montferratu[pozn. 1] se společně s Marií Komnénovnou zasadil o zinscenování Isabelina rozvodu s Homfroiem z Toronu. Jako záminka posloužilo tvrzení, že Isabela byla donucena k uzavření sňatku nátlakem a že zženštilý Homfroi sňatek nikdy nezavršil tělesným spojením.[13] [pozn. 2] S dědičkou království se Konrád vzápětí sám oženil.[14][pozn. 3] Po dobytí Akkonu se za zprostředkování evropských panovníků ujednalo příměří mezi oběma uchazeči o jeruzalémský trůn. Guy z Lusignanu, vdovec po královně Sibyle a zkrachovalý válečník od Hattínských rohů, zůstal u moci a po jeho skonu měl na trůn nastoupit Konrád.[15] Na jaře 1192 se situace v Levantě změnila. Guy neměl již žádnou podporu místních baronů a tehdy Richard Lví srdce udělil Jeruzalém Konrádovi a Guy dostal jako odškodnění Kypr.[16]

Svatba Isabely s Konrádem z Montferratu

28. dubna 1192 byl Konrád z Montferratu krátce po své korunovaci zavražděn dvěma vrahy ze sekty asasínů a bylo nutné najít rychle nového vládce Jeruzaléma a manžela vdově Isabele. Volba obyvatel Tyru padla na Jindřicha ze Champagne,[17] který byl zřejmě nejméně kontroverzním kandidátem.[18][pozn. 4] 5. května 1192, již týden po Konrádově smrti, byla Isabela provdána za mladého hraběte.

V křesťanském táboře vyvolala urychlená svatba rozpaky a muslimové byli ohromeni informací, že ke konzumaci manželství došlo i přes Isabelino pokročilé[18] těhotenství.[21] Zdá se, že manželství bylo šťastné, Jindřich se do Isabely zamiloval.[22] Nebyl nikdy korunován, vydobyl si však přízvisko král pobřeží[23] a svými arabskými současníky byl považován za moudrého muže[24] Období jeho vlády bylo úspěšné i díky skonu dvou největších protivníků - Saladina a Guye z Lusignanu. Po Guyově skonu se ujal kyperské koruny jeho bratr Amaury z Lusignanu a uzavřel s Jindřichem smír a smlouvu o budoucím sňatku svých dětí.

Shodou okolností se právě Amaury stal čtvrtým Isabeliným chotěm, poté, co Jindřich vypadl z okna galerie. Nový panovník po krachu německé křížové výpravy uzavřel mír s Ajjúbovci.[25] Korunovace proběhla v lednu 1198 v Akkonu[2] a v království dočasně nastalo období klidu a míru.[26] Král Amaury zemřel 1. dubna 1205 na úplavici a Isabela se na krátký rok ujala vlády. Zemřela zřejmě v době po květnu 1206.

Dědičkou Jeruzalémského království se stala Isabelina nejstarší dcera Marie z Montferratu. Amauryho syn Hugo si vzal Isabelinu dceru Alici a založil novou dynastii.[27]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Isabela Jeruzalémská na Wikimedia Commons
• (německy) www.mittelalter-genealogie.de

• PERNOUDOVÁ, Regine. Kobieta w czasach wypraw krzyżowych. Gdańsk: Marabut, 2002. 301 s. ISBN 83-916703-3-3. (polsky)