Isabela Jeruzalémská
Isabela Jeruzalémská (1172 - po květnu 1206)[2] byla královnou jeruzalémskou. Jako dědička království byla velmi žádanou partií.
Isabela Jeruzalémská | |
---|---|
Narození | 1172 Nábulus |
Úmrtí | 5. dubna 1205 (ve věku 32–33 let) Akko |
Místo pohřbení | Palestina |
Povolání | královská choť |
Nábož. vyznání | křesťanství |
Choť | Homfroi IV. z Toronu (1183–1190) Konrád z Montferratu (od 1190) Jindřich II. ze Champagne (od 1192) Amaury II. de Lusignan (od 1198) |
Děti | Marie z Montferratu Mary of Champagne Alice ze Champagne Filipa ze Champagne Sibila de Lusignan Amalric of Lusignan Mélisende z Lusignanu |
Rodiče | Amaury I. Jeruzalémský a Marie Komnenovna |
Rod | Château-Landonové |
Příbuzní | Helvis z Ibelinu, Sibyla Jeruzalémská, Filip z Ibelinu, Balduin IV. Jeruzalémský, Jan I. z Ibelinu a Marguerite of Ibelin (sourozenci) Jolanda Jeruzalémská[1] (vnučka) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Isabela se narodila z druhého manželství jeruzalémského krále Amauryho a Marie, dcery Jana Komnéna. Roku 1183[2] se na hradě Keraku provdala za hraběte Homroie z Toronu, příslušníka jedné z nejstarších rodin v království a vyženěného syna[3] Renauda ze Châtillonu. Svatba, od níž si leprou postižený král Balduin[4] i zřejmě i Renaud slibovali sblížení starousedlé a nově příchozí křižácké šlechty,[5] byla plná aristokracie z Byzance i zámoří a doprovázena mnoha dny oslav bez ohledu na ostřelování obléhatelů pod velením samotného Saladina. Homfroiova matka Štěpánka nechala dokonce poslat do Saladinova ležení mísy ze svatebního stolu a na oplátku Saladin vydal zákaz ostřelovat část hradu, v níž bydleli novomanželé. Obležení zakončil na počátku prosince příchod krále, který donutil muslimy k ústupu.[6] Homfroi byl vzdělaný, pohledný mladík a na svou dětskou manželku byl hodný. Isabela jej měla skutečně ráda.[7]
Po smrti dětského krále Balduina V. v srpnu 1186 došlo ke sporu. Jeruzalémský patriarcha korunoval Sibylu, Isabelinu starší sestru, a v Nábulusu byl, barony a Isabelinou matkou Mariií s chotěm Balianem z Ibelinu, jeruzalémským králem jmenován Homfroi. Dědic Zajordánska, vzdělaný[7] milovník pokojného života a uměleckých děl,[5] však před držením koruny couvl a raději složil lenní hold Sibyle a Guyovi z Lusignanu.[8] O rok později se Homfroi po katastrofálním neúspěchu křesťanů u Hattínských rohů dostal do Saladinova zajetí[9] a byl propuštěn v červenci 1188.[10]
„ | Sultán poslal do Damašku franského krále a jeho bratra, dále Honfroie a pána Džubajlu..., aby je tam uvěznili a zastavili po tolika činech... | “ |
— Imád-ad-Dín[11] |
Dědička Jeruzalémského království
Královna Sibyla i s oběma dcerami zemřela roku 1190 a nárok na trůn tak připadl Isabele, což se stalo pro její bezdětné manželství s Homfroiem osudným. Konrád z Montferratu[pozn. 1] se společně s Marií Komnénovnou zasadil o zinscenování Isabelina rozvodu s Homfroiem z Toronu. Jako záminka posloužilo tvrzení, že Isabela byla donucena k uzavření sňatku nátlakem a že zženštilý Homfroi sňatek nikdy nezavršil tělesným spojením.[13] [pozn. 2] S dědičkou království se Konrád vzápětí sám oženil.[14][pozn. 3] Po dobytí Akkonu se za zprostředkování evropských panovníků ujednalo příměří mezi oběma uchazeči o jeruzalémský trůn. Guy z Lusignanu, vdovec po královně Sibyle a zkrachovalý válečník od Hattínských rohů, zůstal u moci a po jeho skonu měl na trůn nastoupit Konrád.[15] Na jaře 1192 se situace v Levantě změnila. Guy neměl již žádnou podporu místních baronů a tehdy Richard Lví srdce udělil Jeruzalém Konrádovi a Guy dostal jako odškodnění Kypr.[16]
28. dubna 1192 byl Konrád z Montferratu krátce po své korunovaci zavražděn dvěma vrahy ze sekty asasínů a bylo nutné najít rychle nového vládce Jeruzaléma a manžela vdově Isabele. Volba obyvatel Tyru padla na Jindřicha ze Champagne,[17] který byl zřejmě nejméně kontroverzním kandidátem.[18][pozn. 4] 5. května 1192, již týden po Konrádově smrti, byla Isabela provdána za mladého hraběte.
„ | Když byl Markýz mrtev a jeho duše mířila do pekla, anglický král převzal vládu v Tyru a věnoval ji hraběti Jindřichovi, s nímž vyřešil všechny problémy. Tento poslední se již téže noci spojil s královnou, Markýzovou ženou, neboť tvrdil, že má největší právo spojit se s ženou zemřelého. | “ |
— Imád-ad-Dín[20] |
V křesťanském táboře vyvolala urychlená svatba rozpaky a muslimové byli ohromeni informací, že ke konzumaci manželství došlo i přes Isabelino pokročilé[18] těhotenství.[21] Zdá se, že manželství bylo šťastné, Jindřich se do Isabely zamiloval.[22] Nebyl nikdy korunován, vydobyl si však přízvisko král pobřeží[23] a svými arabskými současníky byl považován za moudrého muže[24] Období jeho vlády bylo úspěšné i díky skonu dvou největších protivníků - Saladina a Guye z Lusignanu. Po Guyově skonu se ujal kyperské koruny jeho bratr Amaury z Lusignanu a uzavřel s Jindřichem smír a smlouvu o budoucím sňatku svých dětí.
Shodou okolností se právě Amaury stal čtvrtým Isabeliným chotěm, poté, co Jindřich vypadl z okna galerie. Nový panovník po krachu německé křížové výpravy uzavřel mír s Ajjúbovci.[25] Korunovace proběhla v lednu 1198 v Akkonu[2] a v království dočasně nastalo období klidu a míru.[26] Král Amaury zemřel 1. dubna 1205 na úplavici a Isabela se na krátký rok ujala vlády. Zemřela zřejmě v době po květnu 1206.
Dědičkou Jeruzalémského království se stala Isabelina nejstarší dcera Marie z Montferratu. Amauryho syn Hugo si vzal Isabelinu dceru Alici a založil novou dynastii.[27]
Odkazy
Poznámky
- Pobývající v Levantě od roku 1187 v obavě před zatčením pro vraždu.[12]
- Homfroi se nechal ke zrušení lehce přesvědčit, ale Isabela se po nějaký čas marně vzpouzela.[7]
- Stal se tak bigamistou, protože již měl za manželku Theodoru Komnenovnu.
- Zatímco jeho bratranec Richard Lví srdce byl obviněn svými současníky z Konrádovy vraždy.[19]
Reference
- Kindred Britain.
- www.fmg.ac
- www.fmg.ac
- HINDLEY, Geoffrey. Saladin a počátky džihádu. Praha: Baronet, 2009. ISBN 978-80-7384-203-1. S. 199. Dále jen Saladin.
- DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 125. Dále jen Křižácké výpravy.
- BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 143–144. Dále jen Křížové výpravy.
- www.mittelalter-genealogie.de
- Křižácké výpravy, str. 127
- Křižácké výpravy, str. 135
- Křižácké výpravy, str. 144
- Křížové výpravy očima, str. 138
- Křižácké výpravy, str. 141
- Křižácké výpravy, str. 147
- HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 165. Dále jen Křižáci ve Svaté zemi.
- Křižáci ve Svaté zemi, str. 166
- Křižáci ve Svaté zemi, str. 169-170
- HINDLEY, Geoffrey. Saladin a počátky džihádu. Praha: Baronet, 2009. ISBN 978-80-7384-203-1. S. 222. Dále jen Saladin.
- www.lamop.univ-paris1.fr[nedostupný zdroj]
- SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. 151 s. ISBN 80-86240-67-3. S. 120.
- GABRIELI, Francesco. Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0333-5. S. 216. Dále jen Křížové výpravy očima.
- Saladin, str. 223
- BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 165. Dále jen Křížové výpravy.
- NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha: Grada Publishing, 2008. 96 s. ISBN 978-80-247-2382-2. Dále jen Třetí křížová výprava.
- Křížové výpravy očima, str. 218
- Křižáci ve Svaté zemi, str. 198-199
- Křižáci ve Svaté zemi, str. 230
- Křižáci ve Svaté zemi, str. 170
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Isabela Jeruzalémská na Wikimedia Commons
- (německy) www.mittelalter-genealogie.de
Literatura
- PERNOUDOVÁ, Regine. Kobieta w czasach wypraw krzyżowych. Gdańsk: Marabut, 2002. 301 s. ISBN 83-916703-3-3. (polsky)