Oldřich Vodseďálek

Oldřich Vodseďálek se narodil 13. října 1910 v domě čp. 41 do rodiny tkalcovského mistra Oldřicha Vodseďálka staršího a jeho ženy Jitky, rozené Netukové. Absolvoval městskou školu ve Vysokém nad Jizerou a poté se vyučil knihařem u Josefa Mařatky. Po absolvování vojenské služby nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se seznámil s Adolfem Kašparem. Také se jako saxofonista zapojil do vysocké kapely Dancing melody band, která hrála až do roku 1938.[1]

Během nacistické okupace vystavoval Vodseďálek své malby v Lipsku, kde také studoval Státní grafickou školu, ze které byl však roku 1943 pro národnostní důvody vyloučen.[2] Současně pak spolupracoval se spisovateli (Václav Lukáš, Antal Stašek, Jan Filip...), kterým ilustroval knihy.

Po konci druhé světové války ilustroval knihu Ladislava Šímy o vyhlazení Ležáků.[3] Zároveň si také koupil dům čp. 99 v Křešicích na Litoměřicku. Od roku 1945 byl členem ČSNS v Jindřichově Hradci, avšak stále žil v Krkonoších ve Staré Vsi, kde se věnoval umění. Po nástupu komunistické totality poskytoval úkryt Josefu Zemanovi, agentu-převaděči a dlouholetému příteli. Také mu spolu s dalšími lidmi zprostředkovával kontakt s manželkou a obstarával spojení se zahraničním odbojem prostřednictvím mrtvé schránky.[2] Skupina byla však odhalena a Vodseďálek zatčen 31. ledna 1952. Byl přesunut do vazby v Liberci a ve dnech 8.–10. července 1952 souzen ve vykonstruovaném procesu Lampa Václav a spol..[4] Oldřich Vodseďálek byl odsouzen pro trestné činy velezrady a vyzvědačství k 25 letům těžkého žaláře, konfiskaci veškerého majetku a odnětí občanských práv na dobu deseti let.[2] Trest odnětí svobody vykonával ve věznici Valdice a Leopoldov, kde stále maloval.[5] Nakonec byl propuštěn během amnestie v roce 1960.

Následně pracoval v národním podniku Okula v Desné. I nadále se věnoval výtvarnému umění, v 60. a 70. letech nakreslil mnoho obrazů krkonošských krajinek. Zemřel 11. června 1982, zpopelněn byl o týden později v semilském krematoriu.[1]

• Lampa Václav a spol.