Oldřich Lajsek

Narodil se 8. února 1925 v Křeseticích poblíž Kutné Hory v rodině obchodníka. V Kutné Hoře vychodil obecnou i měšťanskou školu a v roce 1944 maturoval na tamní Vyšší průmyslové škole strojnické. Potom se aktivně účastnil odboje proti nacistické okupaci v organizaci Pěst, díky čemuž se stal později členem Českého svazu bojovníků za svobodu. Po válce se natrvalo přestěhoval do Prahy, kde rok působil v konstrukční kanceláři, a poté ve Svazu československého průmyslu. Od roku 1946 studoval na Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze. Zde se také konečně sblížil s uměleckou tvorbou, zejména díky tamní Katedře výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie, kde studoval profesuru. Učit se zde mohl mimo jiné i od slavných profesorů té doby, kterými byli např. Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický či Josef Sejpka. Školu úspěšně dokončil v roce 1950, pak působil jako pedagog. Aprobaci navíc rozšířil ještě o zeměpis. Poté ještě v Praze vystudoval ekonomii, z níž roku 1966 získal inženýrský titul.

Malířství se ze začátku věnoval jen víceméně soukromě. Prosazovat se však začal poměrně rychle – v roce 1953 byl přijat do spolku Štursa, později do Vlasteneckého střediska. Zúčastnil se dokonce i soutěže na úpravu prostoru Národního divadla a Jiráskovské soutěže. Od roku 1954 byl členem Svazu československých výtvarných umělců a o rok později se stal též profesorem na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Roku 1960 byl jedním ze zakladatelů Skupiny osmi výtvarníků, v níž působil jako vedoucí.[1] Programem této skupiny bylo zejména pořádání výtvarně výchovných akcí mimo zavedená kulturní střediska, hlavně na vesnicích a v menších městech, a zároveň hledání nových možností pro pořádání výstav. V roce 1985 mu bylo navíc prezidentem republiky propůjčeno státní vyznamenání Za vynikající práci. Zemřel 2. října 2001 v Praze ve věku 76 let.

Oldřich Lajsek se ve své tvorbě vyznačoval poměrně velkou žánrovou všestranností. Rozsáhlá je např. jeho abstraktní tvorba, realismus nebo květinová zátiší. Surrealistické malbě či sakrálním motivům se už věnoval méně. Bezesporu nejvíce se však prosadil díky krajinomalbě, v níž dokonce patřil mezi nejvýznamnější tvůrce své doby. Maloval olejomalbou, grafikou, temperou i kombinovanou technikou, a to na plátno, dřevěné desky, i na papír. Mimoto se věnoval také užité grafice a designérské práci.

• Dílo Oldřicha Lajska zahrnuje také několik významných architektonických či designérských prací:
  • hala Vysoké školy zemědělské v Praze-Suchdole,
  • celkové výtvarné řešení muzea letectví v Praze-Kbelích,
  • hala Ústavu odborného školství v Praze,
  • skleněná stěna v hotelu „Brčálník“ na Šumavě,
  • výtvarné řešení prostor v Kulturním domě v Děčíně,
  • skleněná stěna ve správní budově ČKD Kompresory v Praze,
  • skleněná stěna ve státní vile v Praze-Tróji,
  • výtvarné řešení haly ZPA v Praze-Nuslích,
  • skleněná stěna a výtvarné doplňky v interhotelu Zlatý lev v Liberci,
  • výtvarné doplňky pro svatební síň v Benešově nad Ploučnicí.

• Účast na výstavách v České republice:
  • 1956 – Kutná Hora;
  • 1957 – Praha;
  • 1958 – Bratislava;
  • 1962 – Praha;
  • 1964 – Praha, Komorní divadlo;
  • 1967 – Praha, projektový ústav, Kostelní ulice;
  • 1972 – Praha, výstavní síň nakladatelství Svoboda, grafika;
  • 1973 – Praha, Ústřední klub školství a vědy, Na Příkopě;
  • 1980 – Praha, Galerie Čs. spisovatel;
  • 1981 – Praha, galerie Díla, Vodičkova ulice;
  • 1983 – Benešov nad Ploučnicí, výstavní síň v zámku;
  • 1984 – Čelákovice, výstavní síň v muzeu;
  • 1985 – Kutná Hora;
  • 1991 – Praha, výstavní síň v ul. 28. října;
  • 2013 – Praha, Senovážné náměstí;
  • 2016 – Kutná Hora, Sankturinovský dům;
  • 2019 – Litoměřice, Hrad Litoměřice
  • Přehlídky výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu, Pražské salóny;
  • Kolektivní výstavy v Galerii Vincence Kramáře;
  • Účast na výstavě Vyznání životu a míru 1985.
• Samostatné výstavy v zahraničí:
  • Lodž, Katovice.
• Účast na společné výstavě v zahraničí:
  • Paříž, výstava grafiků z Prahy 6.