Oldřich Blaha

Pochází z muzikantské rodiny. Otec byl venkovský amatérský trumpetista, nicméně hrál i v symfonickém orchestru Filharmonie pracujících se sídlem ve Zlíně (tehdy Gottwaldov). Již jako chlapec hrál na varhany a na klavír. První skladby zkomponoval v devatenácti letech.

Vystudoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a nějaký čas učil na základní škole v malé obci Úblo na polských hranicích. Zde začal hrát v malých hudebních souborech.

V roce 1950 byl přijat na brněnskou konzervatoř. Studoval nejprve dva roky hru na varhany u Josefa Černockého a později klavír u Emila Šotoly. Kromě klasického studia se intenzivně zajímal o jazzovou hudbu a od roku 1952 hrál v orchestru Mirko Foreta. Konzervatoř absolvoval v roce 1955 a v témže roce začal studovat skladbu na Janáčkově akademie múzických umění v Brně. Jeho učiteli byli Jaroslav Kvapil, Vilém Petrželka, Osvald Chlubna a Theodor Schaefr. Vedle studia dále hrál ve Foretově orchestru. Studia na Akademii ukončil v roce 1961. Absolventskou skladbou byla Symfonie pro velký orchestr, kterou na absolventském koncertě řídil Zdeněk Mácal.

V roce 1960 vstoupil jako klavírista a skladatel do špičkového jazzového orchestru Gustava Broma a stal se na pět let spolu s Jaromírem Hniličkou a Pavlem Blatným jeho kmenovým autorem.

V roce 1965 z orchestru odešel a nastoupil do Československého rozhlasu jako hudební režizér. Pod jeho vedením vznikaly nahrávky nejen jazzové a populární hudby, ale i nahrávky klasické symfonické hudby. Spolupracoval s významnými dirigenty jako byli František Jílek, Otakar Trhlík, Libor Pešek, ale i jeho vrstevníci, kteří se později stali velmi známými (Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter). V Československém rozhlase setrval až do odchodu do důchodu v roce 1990. I při rozhlasové práci pokračoval v kompozici a účinkoval v různých orchestrech i jako sólista. V roce 1971 spolupracoval s operou Janáčkova divadla v Brně na světové premiéře opery Bohuslava Martinů Trojí přání.

Po odchodu do důchodu se zcela věnoval jazzu a s různými kapelami koncertoval v mnoha zemích Evropy, Ameriky, dokonce i v Antarktidě.

Jeho dílo je zcela ovlivněno jazzem. Napsal mnoho jazzových kompozic a písniček a i v jeho vážné tvorbě se výrazně uplatňují jazzové prvky nebo stojí na pomezí symfonické a jazzové hudby. Z jeho rozměrnějších skladeb stojí za pozornost:

• Blíženci (3 trubky a orchestr – 1975)
• Bolero pro lesní roh a orchestr (1962)
• Cesta do neznáma (vibrafonové kvarteto – 1962)
• Tři písně na texty Miroslava Floriana – 1980)
• Jantar (orchestrální skladba, 1975, 1. cena v soutěži čs. rozhlasu)
• Jazzová suita – (trombón, klavír a dechový kvintet – 1978)
• Jazzová ministudie pro trombón a klavír
• Jazzový trojkoncert (pro symfonický orchestr a big band – 1976)
• Johanka – (komponováno pod dojmem z upálení Jana Palacha)
• Koncertino pro smyčcový orchestr (1975)
• Koncertino a due (1968)
• Koncertino pro filharmonické dechové kvinteto (1982)
• Koncertino pro klavír a orchestr (1959)
• Ornamenty (pro tři příčné flétny a orchestr – 1980)
• Preludium (1981)
• Preludium a toccata (1985)
• Studie pro tři fagoty (1984)
• Suita pro smyčce (1973)
• Suita pro trombón, klavír a dechové kvinteto
• Suita o vodě (1999)
• Symfonie pro velký orchestr (1961)