Jaromír Hnilička

Narodil se v Bratislavě českým rodičům. V osmi letech se začal učit hrát na harfu a souběžně docházel na hodiny klavíru. Hniličkovi se záhy stěhovali do Jičína a v roce 1945 do Kroměříže, kam byl převelen jeho otec, který byl v důsledku své služby u americké jednotky v Itálii o necelé tři roky později vězněn a týrán. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1951 (jeho spolužákem byl dramaturg Miloš Smetana[2] a dalším jeho kroměřížským kamarádem byl „Smutný muž“ Jaroslav Válek)[3] chtěl studovat elektrotechniku, což mu tehdejší režim neumožnil. Jediná škola, kde mohl udělat přijímací zkoušky, byla Konzervatoř v Bratislavě. Přijímačky na klavír absolvoval úspěšně, ale pro velký počet uchazečů na tento nástroj mu byla nabídnuta trubka. V Bratislavě začal téměř ihned účinkovat s malou instrumentální skupinou, vrcholem jeho raných muzikantských snah bylo účinkování ve Slovenské filharmonii. V roce 1956 nastoupil do Orchestru Gustava Broma.[4] Delší dobu učil na Letní jazzové dílně ve Frýdlantu.

Složil několik skladeb, které časem zlidověly nebo se staly velmi populárními – mj. je autorem hudby k písni Pozdrav astronautovi (známá jako Dobrý den, majore Gagarine). Dne 22. 8. 1968 se zřekl autorských práv na tuto skladbu na protest proti okupaci.[5] Jeho nejslavnější skladbou je Jazzová mše, kterou složil koncem 60. let.[6] V roce 2012 uvedl v brněnském Besedním domě svou poslední velkou skladbu, Brněnskou suitu.[5]

Dne 15. června 2020 mu byla na bílovické louce U buku, kam rád chodíval, odhalena Lavička Jaromíra Hniličky. Stalo se tak v den 80. výročí zahájení činnosti Orchestru Gustava Broma. Akci zorganizoval ing. Vladimír Koudelka, účastnili se jí bývalí členové Bromova orchestru Tibor Lenský, Mojmír Bártek, Milan Kašuba, Helena Blehárová a hosté Laďa Kerndl, Felix Slováček a členové Hniličkovy rodiny.[7]