Oktakarbonyl dikobaltu
Oktakarbonyl dikobaltu je organokovová sloučenina se vzorcem Co2(CO)8.[1] Používá se jako reagent a katalyzátor v organokovové chemii a organické syntéze. Každá molekula sestává ze dvou atomů kobaltu, které jsou vázané k osmi karbonylovým ligandům, díky tomu je známo více strukturních izomerů. Některé karbonylové ligandy jsou velmi labilní. Sloučenina ochotně reaguje s alkyny a proto se někdy využívá jako chránící skupina.
Oktakarbonyl dikobaltu | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oktakarbonyl dikobaltu |
Anglický název | Dicobalt octacarbonyl |
Německý název | Dicobaltoctacarbonyl |
Sumární vzorec | [Co2(CO)8] |
Vzhled | červenooranžové krystaly, v čistém stavu bílý prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10210-68-1 |
PubChem | 25049 |
SMILES | O=C=[Co]1(=C=O)(=C=O)C(=O)[Co](=C=O)(=C=O)(=C=O)C1=O O=C=[Co-4](=C=O)(=C=O)(=C=O)[Co-4](=C=O)(=C=O)(=C=O)=C=O |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 341,95 g/mol |
Teplota tání | 51–52 °C |
Hustota | 1,87 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Bezpečnost | |
NFPA 704 | 3
4
3
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Syntéza, struktura a vlastnosti
Oktakarbonyl dikobaltu je ve vysoce čistém stavu bílá pevná látka, ale častěji je zbarvený do oranžova. Je to tepelně nestabilní, pyroforická látka.[2] Připravuje se vysokotlakou karbonylací kobaltnatých solí. Octan kobaltnatý je zahříván na teplotu 150–200 °C a reaguje se směsí vodíku a oxidu uhelnatého za tlaku 13,8–41,3 MPa.[3]
- 2 Co(CH3CO2)2 + 8 CO + 2 H2 → Co2(CO)8 + 4 CH3COOH
Syntéza je zpravidla prováděna v přítomnosti kyanidu, který převádí kobaltnatou sůl na hexakyanokobaltnatan. Ten je následně vystaven působení oxidu uhelnatého za vzniku K[Co(CO)4], ten se zahřátím rozkládá na oktakarbonyl dikobaltu.[4]
Lze jej připravit i přímou reakcí kobaltu s oxidem uhelnatým za teplot nad 250 °C a tlaku 20–30 MPa.[4]
- 2 Co + 8 CO → Co2(CO)8
Je známo několik izomerů, všechny obsahují dva atomy kobaltu v oxidačním čísle 0 a osm karbonylových ligandů. Tyto ligandy mohou být jak terminální, tak můstkové, spojující oba kobalty.[5][4] V roztoku pozorujeme rychlou chemickou rovnováhu:[6]
Hlavní izomer (na obrázku vlevo) obsahuje dva můstkové karbonylové ligandy spojující atomy kobaltu a šest terminálních karbonylů.[6] Vzorec tohoto izomeru lze zapsat jako (CO)3Co(μ-CO)2Co(CO)3 a má symetrii odpovídající bodové grupě C2v. Analýza vazebných poměrů ukazuje na nepřítomnost přímé vazby mezi atomy kobaltu.
Druhý izomer neobsahuje žádné můstkové karbonyly, ale pozorujeme u něj přímou vazbu mezi atomy kobaltu a osm terminálních karbonylů.[6] Jeho symetrie je D4d a vzorec (CO)4Co-Co(CO)4.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dicobalt octacarbonyl na anglické Wikipedii.
- GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1410–1411.
- CDC - NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards - Cobalt carbonyl (as Co). www.cdc.gov [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online.
- High-Purity dicobalt octacarbonyl
- DONALDSON, John Dallas; BEYERSMANN, Detmar. Cobalt and Cobalt Compounds. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a07_281.pub2. S. a07_281.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a07_281.pub2.
- PAUSON, Peter L.; STAMBULI, James P.; CHOU, Teh-Chang. Octacarbonyldicobalt. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd Dostupné online. ISBN 978-0-470-84289-8. DOI 10.1002/047084289x.ro001.pub3. S. 1–26. (anglicky) DOI: 10.1002/047084289X.ro001.pub3.
- SWEANY, Ray L.; BROWN, Theodore L. Infrared spectra of matrix-isolated dicobalt octacarbonyl. Evidence for the third isomer. Inorganic Chemistry. 1977-02, roč. 16, čís. 2, s. 415–421. Dostupné online [cit. 2020-09-27]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50168a037. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Oktakarbonyl dikobaltu na Wikimedia Commons