Okrajová věda

Některé historické myšlenky, které jsou považovány za vyvrácené hlavním vědeckým proudem, jsou:

• Práce Wilhelma Reicha s orgonem, fyzikální energií, o níž tvrdil, že ji objevil, přispěla k jeho odcizení od psychiatrické komunity. Nakonec byl odsouzen na dva roky do federálního vězení, kde zemřel.[8] V té době a dodnes vědci zpochybňují jeho tvrzení, že má vědecké důkazy o existenci orgonu.[9][10] Přesto laici a několik okrajových badatelů nadále věřilo, že orgon je skutečný.[11][12][13]
• Teorie fokální infekce jako primární příčina systémového onemocnění byla po první světové válce rychle přijata hlavním proudem stomatologie a medicíny. Toto přijetí bylo z velké části založeno na studiích, které se později ukázaly jako zásadně chybné. V důsledku toho byly miliony lidí vystaveny zbytečným extrakcím zubů a operacím.[14] Původní studie podporující teorii fokální infekce začaly ve 30. letech 20. století upadat v nemilost. Koncem 50. let 20. století byla považována za okrajovou teorii.
• Podle teorie Clovis First byla kultura Clovis první kulturou v Severní Americe. Dlouho byla považována za teorii hlavního proudu, dokud ji neznevěrohodnilo stále více důkazů o existenci předkloviské kultury.[15][16][17]

Mezi relativně nedávné okrajové vědy patří:

• Aubrey de Grey, který se v roce 2006 objevil ve speciální reportáži pořadu 60 Minutes, se zabývá studiem lidské dlouhověkosti.[18] Svou práci nazývá „strategie pro umělé zanedbatelné stárnutí“ (strategies for engineered negligible senescence, SENS). Mnoho vědců hlavního proudu se domnívá, že jeho výzkum je okrajovou vědou (zejména jeho názor na význam jaderných epimutací a jeho časová osa pro terapii proti stárnutí).[19] V článku v časopise Technology Review z roku 2005 (který je součástí rozsáhlejší série) se uvádí, že „SENS je vysoce spekulativní. Mnohé z jeho návrhů nebyly reprodukovány a ani by nemohly být reprodukovány s dnešními vědeckými poznatky a technologiemi. V souladu s Myhrvoldem bychom mohli dobromyslně říci, že de Greyovy návrhy existují v jakési předsíni vědy, kde čekají (možná marně) na nezávislé ověření. SENS si nevynucuje souhlas mnoha znalých vědců, ale není ani prokazatelně chybný.“[20]
• Reakci jaderné fúze zvanou studená fúze, která probíhá při teplotě a tlaku blízkém pokojové teplotě, oznámili v březnu 1989 chemici Martin Fleischmann a Stanley Pons. Četné výzkumy v té době nebyly schopny jejich výsledky zopakovat.[21] Následně se studenou fúzí zabývala řada vědců nebo se účastnila mezinárodních konferencí na toto téma. V roce 2004 vytvořilo Ministerstvo energetiky Spojených států amerických komisi pro studenou fúzi, aby se jí znovu zabývala. Chtěli zjistit, zda by se jejich politika týkající se této technologie neměla kvůli novým důkazům změnit.
• Teorie abiogenního původu ropy předpokládá, že ropa vznikla z hlubokých ložisek uhlíku, která se snad datují do doby vzniku Země. Všudypřítomnost uhlovodíků ve sluneční soustavě je považována za důkaz, že na Zemi může být mnohem více ropy, než se běžně předpokládá, a že ropa může pocházet z tekutin obsahujících uhlík, které migrují vzhůru ze zemského pláště. Abiogenní hypotézy zaznamenaly v poslední polovině dvacátého století oživení ruskými a ukrajinskými vědci. Větší zájem na Západě vyvolala až publikace Thomase Golda The Deep Hot Biosphere (Hluboká horká biosféra) z roku 1999. Goldova verze teorie je částečně založena na existenci biosféry tvořené termofilními bakteriemi v zemské kůře, což by mohlo vysvětlovat existenci určitých biomarkerů v těžené ropě.

Některé teorie, které byly kdysi odmítány jako okrajové, ale nakonec byly přijaty jako hlavní vědecký proud, jsou:

• desková tektonika,[22][23]
• existence Tróji,[24][25]
• heliocentrismus,[26]
• vikingské osídlení Ameriky,
• teorie velkého třesku,[27]
• bakterie Helicobacter pylori jako původce žaludečních vředů,[28]
• zárodečná teorie nemoci,[29]
• mísení neandrtálců s moderními lidmi.

Ke konci 20. století se někteří kritici (například Answers in Genesis) začali odvolávat na okrajové vědecké teorie s omezenou podporou. Často bylo jejich cílem zařadit mezi kontroverzní celé oblasti vědeckého bádání (zejména paleoantropologii, lidskou sexualitu, evoluci, geologii a paleontologii), které jsou v rozporu s doslovným nebo fundamentalistickým výkladem různých posvátných textů.

Kritici tvrdí, že tyto spory otevírají prostor pro věrohodnost boží prozřetelnosti a inteligentního plánu.[31][32][33]

Jak tvrdí Donald E. Simanek, „příliš často se se spekulativními a nejistými hypotézami špičkové vědy zachází, jako by to byly vědecké pravdy, a tak je veřejnost dychtící po odpovědích přijímá.“ Veřejnost si však neuvědomuje, že „při postupu vědy od nevědomosti k porozumění musí projít přechodnou fází zmatku a nejistoty“.[34]

Svou roli v šíření přesvědčení, že některé vědní obory jsou kontroverzní, hrají také média. Ve svém dokumentu z roku 2003 „Optimising Public Understanding of Science and Technology in Europe: A Comparative Perspective“ Jan Nolin a kol. píší, že „z pohledu médií je zřejmé, že kontroverzní věda se prodává, a to nejen kvůli své dramatické hodnotě, ale také proto, že je často spojena se společenskými otázkami s vysokým dopadem“.[35]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fringe science na anglické Wikipedii.

• Ben-Yehuda, Nachman. The politics and morality of deviance: moral panics, drug abuse, deviant science, and reversed stigmatization. Albany: State University of New York Press, 1990. (SUNY series in deviance and social control). Dostupné online. OCLC 19128625 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Brante, Thomas; FULLER, STEVE; LYNCH, WILLIAM. Controversial science: from content to contention. Albany, New York: State University of New York Press, 1993. OCLC 26096166 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Brooks, M. 13 Things That Don't Make Sense. New York: Doubleday, 2008. OCLC 213480209 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Summarised by the author in The Daily Telegraph, 31 Mar 2009, Accessed 2 Apr 2009.
• Brown, George E. Jr. Environmental science under siege: fringe science and the 104th Congress. Washington, D.C.: Democratic Caucus of the Committee on Science, U.S. House of Representatives, 23 October 1996. OCLC 57343997 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Cooke, R. M. Experts in uncertainty: opinion and subjective probability in science. New York: Oxford University Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0-19-506465-8. OCLC 22710786 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• CSICOP On-line: Scientifically Investigating Paranormal and Fringe Science Claims—Committee for Skeptical Inquiry
• de Jager, Cornelis. Science, fringe science and pseudo-science. Quarterly Journal of the Royal Astronomical Society. March 1990, s. 31–45. ISSN 0035-8738. Bibcode 1990QJRAS..31...31D. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Dutch, Steven I. Notes on the nature of fringe science. Journal of Geological Education. January 1982, s. 6–13. ISSN 0022-1368. DOI 10.5408/0022-1368-30.1.6. Bibcode 1982JGeoE..30....6D. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Frazier, Kendrick. Paranormal borderlands of science. Buffalo, New York: Prometheus Books, 1981. ISBN 0-87975-148-7. OCLC 251487947 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Friedlander, Michael W. At the Fringes of Science. Boulder, Colorado: Westview Press, February 1995. ISBN 0-8133-2200-6. OCLC 31046052 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Communicating uncertainty: Media coverage of new and controversial science. Redakce Friedman, Sharon M. Mahwah, New Jersey; London: Lawrence Erlbaum, 1998. Dostupné online. ISBN 0-8058-2727-7. OCLC 263560777 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Mauskopf, SH. The reception of unconventional science. Boulder, Colorado: Westview Press, 1979. ISBN 0-89158-297-5. OCLC 4495634 (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Mousseau, Marie-Catherine. Parapsychology: Science or Pseudo-Science?. Journal of Scientific Exploration. 2003, s. 271–282. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-27. ISSN 0892-3310. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Truzzi, Marcello. The Perspective of Anomalistics [online]. Center for Scientific Anomalies Research, 1998 [cit. 2009-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 6, 2009. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Junk science
• Epistemologie
• Okrajová teorie
• Homeopatie
• Paradigma
• Vědecký podvod
• Sociologie vědy
• Transhumanismus