Studená fúze

V roce 1989 publikoval Martin Fleischmann a Stanley Pons článek, kde deklarovali, že se jim v jejich vědecké aparatuře během elektrolýzy těžké vody za běžných teplot podařilo vyprodukovat anomální množství tepla, což dle jejich závěrů patrně způsobila zatím neznámá jaderná reakce.[1] Současně publikovali, že se jim během této reakce podařilo detekovat malé množství neutronů a tritia, což jsou časté vedlejší produkty jaderných reakcí. Výsledky jejich práce vzbudily značný mediální rozruch, jelikož znamenaly naději na získání snadného a levného zdroje energie.[1]

Výsledky experimentu se v následujících letech pokusila reprodukovat celá řada vědeckých týmů po celém světě, nicméně většinou s negativními výsledky. U několika prací, které přinesly pozitivní výsledky, byla později zjištěna pochybení, což vedlo k jejich zpětnému stažení. Současně se podařilo objevit několik chyb a pochybení i v původním článku z roku 1989, včetně zjištění, že se původním autorům během experimentů vůbec nepodařilo přítomnost neutronů a tritia detekovat.[2]

Od té doby se objevilo několik dalších prohlášení o pozorování studené fúze či dokonce o připravenosti jejího využití k výrobě energie (např. reaktor E-Cat),[3] ale pozorování jevu byla buď vyvrácena, nebo nebyly poskytnuty údaje potřebné k reprodukci.

Roku 2019 po několika letech spolupráce několika významných institucí zatím nedošlo k prokázání.[4]