Novosady (Holešov)

Novosady (německy Nowosad, ve starší době Neustiefft) jsou bývalé předměstí v Holešově v okrese Kroměříž. Pod názvem Holešov Novosady se do roku 1937 také jednalo o samostatné katastrální území o rozloze asi 4,2 km².[1]

Novosady
Ulice Novosady, bývalé předměstí Holešova
Lokalita
Charakterměstská čtvrť
ObecHolešov
OkresKroměříž
KrajZlínský
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°19′58″ s. š., 17°34′25″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíHolešov
Nadmořská výška230 m n. m.
PSČ769 01
Novosady
Další údaje
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pod názvem Neustiefft jsou Novosady poprvé zmiňovány v urbáři holešovského panství z roku 1629, kdy je tvořilo 19 domů. Po třicetileté válce zde bylo 15 domů obydlených a 5 domů pustých.[2] Jako Novosady jsou uváděny v roce 1760.[3]

Jednalo se o předměstí Holešova na levém břehu Rusavy, založeno bylo patrně v novověku za účelem umístění řemeslné výroby s vyšší spotřebou vody. V roce 1659 byla u Novosad založena nová ulice zvaná Soukenická, čítající 29 domů (pravděpodobně šlo o prodloužení stávající ulice Novosady). Samostatně byla ulice Soukenická uváděna ještě roku 1760.[2][3] Na Novosadech, kterými po celé délce protékal mlýnský náhon, stávaly nejméně dva mlýny: mlýn Spálený, připomínaný v urbáři již roku 1583, později přebudovaný na parní mlýn s elektrárnou na stejnosměrný proud, a mlýn Drozdovský, písemně zaznamenaný v urbáři roku 1676 v místech, kde později stála továrna zvaná „košťárna“.[4]

V první polovině 19. století byly Novosady tvořeny dvěma urbanistickými celky: severní frontou Zámecké ulice (dnešní Hankeho ulice), za níž se nachází židovský hřbitov, a zástavbou západně od vlastního města (části ulic Dlažánky, U Potoka a Ztracená – dnešní Nerudova), na níž navazovala ulicovka směrem na Všetuly (dnešní ulice Novosady). Tyto dvě části oddělovala židovská čtvrť. Katastrální území Novosad zahrnovalo celé severní okolí Holešova až k obci Tučapy a zahrnovalo i dvůr Želkov. V 50. a 60. letech 19. století byly Novosady společně s Plačkovem součástí obce Franckovice.[5]

V průběhu 20. století probíhala výstavba na katastru Novosad, částečně na pravém břehu Rusavy. Průmyslová i obytná zástavba zaplnila také prostor mezi západním okrajem Holešova a obcí Všetuly. Ve druhé polovině 20. století byla zbourána severní a západní strana původní ulice Novosady, zejména staré průmyslové objekty (sodovkárna, košťárna, parní mlýn), a nahrazena panelovými, později též cihlovými bytovými domy.

Samostatné katastrální území Novosady bylo zrušeno v roce 1937 a jeho plocha byla přičleněna ke katastru Holešova.[6]

Továrna na umělá hnojiva

V 19. století existovala na Novosadech továrna na umělá hnojiva, kterou vlastnila židovská rodina Grätzerů. Vyráběla ledky, sírany, fosforovou Thomasovu moučku, klih, kostní moučku a spodium (živočišné uhlí). Hlavní surovinou pro výrobu byly zvířecí kosti (odtud lidový název továrny „košťárna“) a to nejen kosti domestikovaných zvířat zabitých na jatkách, ale též kosti pravěkých zvířat, které se dovážely z naleziště v Předmostí u Přerova. Pouze několik nejzajímavějších předmětů, jako byly mamutí kly a stoličky, zachránili místní osvětoví pracovníci pro vznikající holešovské muzeum.[7]

Pamětihodnosti

Galerie
  • Sídliště Novosady
  • Zbytky původní zástavby v ulici Novosady
  • Ulice Hankeho u židovského hřbitova
  • Židovský hřbitov
  • Ulice Dlažánky
  • Košťárna na firemní korespondenci z roku 1892

Odkazy

Reference
  1. Výkazy ploch: katastrální území Holešov Novosady [online]. Cuzk.cz [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-02.
  2. FIŠER, Zdeněk a kolektiv. Holešov. Město ve spirálách času. Brno: nákladem města Holešov vydala Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2018. ISBN 978-80-7275-106-8. S. 115–118.
  3. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku, II. díl M–Ž. Praha: Academia, 1980. S. 150.
  4. VÉMOLA, Antonín. Historie průmyslu v Holešově. Holešov: Městský úřad Holešov, 1994. S. 3–5. (dále jen Vémola).
  5. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl, H – Kole. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-14-1. S. 115.
  6. SOUČEK, Zbyněk. Retrospektivní rejstřík katastrálních území (5. verze). Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine
  7. Vémola, s. 8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.