Nová Vieska

Obec leží v Podunajské nížině na jižním okraji Pohronské pahorkatiny. Severní část území je tvořena močály v údolí potoka Paríž. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 121 až 183 m, střed obce je ve výšce 130 m n. m. Pahorkatina v jižní části území s akátovými lesíky je tvořena neogénními mořskými uloženinami pokrytými vrstvou spraše a navátými písky.[2] V roce 1820 byl močál odvodněn vykopáním kanálu a jeho plocha se zmenšila.

Na území obce se nachází národní přírodní rezervace Parížské močiare, přírodní rezervace Alúvium Paríž a Drieňová hora.[3]

Rozloha obce je 1760 ha:[3]

- z toho na zemědělkou půdu připadá 1366 ha (1126 ha orná půda, 99 ha vinic, 140 ha lesy),

- ostatní půda 50 ha

Obec sousedí na severu a západě s obcí Svodín, na severovýchodě s obcí Gbelce, na jihu s obcí Bátorové Kosihy a na západě Strekov.[4]

Oblast obce byla osídlená už v době neolitu.[5][6][7]

První písemná zmínka o obci pochází roku 1233, kde je uváděná jako Ösztövér.[6] Další písemná zmínka je z roku 1263 kdy byla v majetku Honpázmányiovců. V roce 1640 nesla název Wyfaluma, od roku 1928 Nová Vieska. Obec byla v roce 1609 zničena Turky a v roce 1683 vojskem Jana Sobieského, když se vracel z bitvy u Kahlenbergu. V roce 1715 byla v obci vinice a 16 domácností a v roce 1787 zde žilo 476 obyvatel v 70 domech. V roce 1828 žilo 605 obyvatel v 80 domech. V obci byla v roce 1850 postavena železniční stanice. V roce 1874 ves mimo 10 domů zničil požár

V období 1938–1945 byla připojena k Maďarsku.[8] V roce 1947 na základě Benešových dekretů bylo šedesát maďarských rodin (200 osob) vysídleno do Maďarska.

Hlavní obživou bylo zemědělství, v osadě Arad vinohradnictví a zpracování rákosu.

K obci náleží osada Arad a Réva.

První písemná zmínka o Arad-pusta pochází z roku 1295 a byl v majetku ostřihomské kapituly. V roce 1924 Arad-pusta byla kolonizována po rozparcelování velkostatku barona Ullmanna.[6]

Reva nejprve patřila k obcí Svodín a později byla připojena k obci Nová Vieska (katasrálně až v roce 2006).[9]

Kalvínský kostel byl postaven v roce 1787. V roce 1874 při přestavbě po požáru byla přistavěna věž a opěráky. Kostel je jednolodní klasicistická stavba s pravoúhlým závěrem a představenou věží.[10] V interiéru je plochý strop a dvě empory.

V obci je převážná část obyvatel kalvinského vyznání, asi 10 % katolíků a dále evangelíci a baptisté.[3]