Nostra aetate

Deklarace začíná popisem jednotného původu i cíle všech lidí, přičemž poukazuje na to, že je Bůh stvořil a k Bohu se všichni vrátí. Zabývá se věčnými otázkami, které si klade každý člověk a tím jak se je různé náboženské tradice pokoušejí zodpovídat. Zmiňuje některé myšlenky hinduismu a buddhismu jako filosofické otázky a potom kategoricky prohlašuje: „Katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. S upřímnou vážností se dívá na jejich způsoby chování a života, pravidla a nauky. Ačkoli se v mnohém rozcházejí s tím, co ona věří a k věření předkládá, přece jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“

V třetí části se píše, že katolická církev se dívá s úctou na muslimy a popisuje některé věci společné islámu, křesťanství a katolictví: uctívání jednoho Boha, úctu k Abrahámovi, Marii i Ježíši, kterého islám nepovažuje za Boha, ale za jednoho z proroků. Koncil vyzývá všechny katolíky a muslimy, aby zapomněli na nenávist a rozdíly v minulosti a společně se snažili o vzájemné porozumění a prospěch.

Čtvrtá část hovoří o poutu, které svazuje „lid Nové smlouvy“ (křesťany) s Abrahámovými potomky (židy). Uvádí, že ačkoliv židovští předáci se svými stoupenci přivodili Kristovu smrt, nelze vinu svalovat na všechny židy ani v té době, ani v současnosti, odmítá obviňování z bohovraždy. Židé nesmějí být označováni za Bohem zavržené ani za prokleté. Deklarace také ostře odsuzuje všechny projevy antisemitismu.

V páté části se hovoří o tom, že všichni lidé jsou stvořeni podle Božího obrazu, takže církev zavrhuje jakoukoli diskriminaci nebo jakékoli utiskování lidí pro jejich rasu nebo barvu pleti, sociální postavení nebo náboženství.

V celém textu je mnoho odkazů na Bibli i jiné náboženské texty.