North American F-100 Super Sabre

North American F-100 Super Sabre byl americký nadzvukový stíhací letoun.

F-100 Super Sabre
F-100D
Určenístíhací bitevní letoun
VýrobceNorth American Aviation
První let25. května 1953
Zařazeno27. září 1954
Vyřazeno1979 – národní letecká garda
1982 – Turecko
Charaktervyřazen
UživatelLetectvo Spojených států
Turecké letectvo
Letectvo Čínské republiky
Výroba1953–1959
Vyrobeno kusů2 294 ks
Vyvinuto z typuNorth American F-86 Sabre
Další vývojNorth American F-107
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyvíjen byl od roku 1949 jako nástupce letounů F-86 Sabre se schopností letět nadzvukovou rychlostí ve vodorovném letu. Prototyp vzlétl roku 1953 a 29. října vytvořil rekord 1 215 km/h. Jednalo se o středoplošník, který měl křídla s úhlem šípu 45°. První stroje F-100A byly náchylné k přepadání do vývrtky, tím pádem musela být zvětšena ocasní plocha i křídla a tak vznikla verze F-100C, která měla 8 závěsníků pro výstroj/výzbroj a také mohla tankovat za letu. Verze F-100D byla určená jako stíhací bombardér, ale mohla sloužit i pro elektronický boj.

Ve Vietnamu se letouny používaly jako stíhací bombardéry a průzkumné letouny (dvoumístná verze). V této válce ztratili Američané přes 180 letounů F-100. Při leteckých úderech nad severním Vietnamem je později nahradily dvoumachové F-105 Thunderchief a k podpoře pozemních jednotek nad jižním Vietnamem podzvukové A-7 Corsair II. F-100 Super Sabre využívalo i několik dalších zemí, které byly členy NATO. Poslední stroj v americké službě dosloužil na počátku 80. let.

Vývoj
Jeden ze dvou prvních prototypů YF-100A , s/n 52-5754.
Kokpit stroje F-100D
Formace amerických F-100C
Letoun F-100D během cvičení shazuje napalm

3. února 1949 spustila společnost North American Aviation vývoj nového stíhacího letadla, které mělo nahradit úspěšnou F-86 Sabre. Šlo o soukromou iniciativu a firma tento projekt zpočátku sama financovala. V lednu 1951 se společnost obrátila na americké letectvo s vlastním návrhem na nadzvukovou denní stíhačku. Projekt dostal pojmenování "Sabre 45", což bylo odvozeno od toho, že křídla nového letadla měla šípovitost 45 stupňů.

Maketa byla připravena během pěti měsíců, ale později byla konstrukce ještě výrazně předělána. V lednu 1952 objednalo americké letectvo dva prototypy. První z nich, který byl označen YF-100A a vzlétl 25. května 1953. S motorem Pratt & Whitney XJ57-P-7 dosáhlo toto letadlo rychlost Mach 1,05. Druhý YF-100A vzlétl o pět měsíců později. Zatímco první prototyp neměl žádnou výzbroj, druhý už byl vybaven čtyřmi kanóny ráže 20 mm, jejichž testování probíhalo právě na tomto stroji.

29. října 1953 vytvořil podplukovník Frank Everest, Jr. na prvním prototypu nový světový rekord, když dosáhl rychlosti 1215,295 km/h. V té době se dostal do vzduchu i první produkční letoun F-100A, stroj však trpěl několika problémy. Mezi ně patřila špatná směrová stabilita, která mohla vést k náhlé změně kurzu. Tento problém způsobil 12. října 1954 úmrtí George Welche, hlavního testovacího pilota firmy North American.

Další problém se projevoval tak, že za určitých okolností měla křídla tendenci ztrácet vztlak, což způsobovalo zvedání nosu letadla. Tento nedostatek byl posměšně přezdívaný "Sabre Dance" ("Šavlový tanec").

Počáteční produkční verze F-100A byla zařazena do služby 27. září 1954, ale nadále se potýkala s technickými nedostatky, které se projevily již v průběhu vývoje. Po prvních šesti závažných haváriích, které se udály v prvních dvou měsících provozu, byla všechna letadla tohoto typu až do února 1955 uzemněna. První verze Super Sabre tak dosáhla počáteční operační schopnosti až v září 1955. Problémy s F-100A však přetrvávaly a americké letectvo tento variantu v roce 1958 postupně vyřadilo. Celkem bylo v této verzi vyrobeno 203 letadel.

Po počátečních problémech americké letectvo požadovalo, aby byly budoucí varianty vyvinuty jako stíhací bombardéry schopné nést jaderné zbraně. V reakci na tento požadavek vznikl model F-100C, který byl vybaven vylepšeným motorem J57-P-21, schopností tankování paliva za letu a různými typy závěsníků pod křídly. I když "céčko" zpočátku trpělo mnoha problémy, které zdědilo po verzi F-100A, podařilo se je později úpravami odstranit. F-100C dokázala na šesti závěsnících nést výzbroj do hmotnosti 2 721 kg. Pro jadernou misi mohlo být letadlo vyzbrojeno jednou taktickou pumu Mk 7 o síle 8, 19, 22, 30, 31 nebo 61 kt. Kromě výzbroje mohlo být letadlo vybaveno dvěma přídavnými palivovými nádržemi (každá o objemu 1703 litrů). První letadla této verze vstoupila do služby 14. července 1955 a celkově jich bylo vyrobeno 476 kusů.

Společnost North American pokračovala v dalším vývoji Super Sabru a v roce 1956 přišla s verzí F-100D. Šlo o útočné letadlo se schopností vybojovat vzdušnou převahu. Vyznačovalo se vylepšenou avionikou, autopilotem a integrací většiny typů tehdejší konvenční výzbroje. Kvůli zlepšení letových charakteristik byly křídla letadla prodloužena o 66 cm a zvětšená byly i ocasní plochy. F-100D měla i tankovací systém "Buddy", jehož prostřednictvím bylo možné doplnit palivo jiným letadlům ve vzduchu. Výzbroj byla rozšířena o střely AIM-9B a rakety vzduch-země AGM-12 Bullpup. Jaderný arzenál doplnily pumy Mk 28 (B28), Mk 43 (B43), Mk 57 (B57) a Mk 61 (B61). 29. září 1956 dosáhla první letka F-100D počáteční operační schopnosti. Do roku 1959 se v této verzi vyrobilo 1274 letadel.

Paralelně s vývojem bojových variant došlo i k modifikaci šesti Super Sabrů na fotografická průzkumná letadla RF-100A. U těchto letadel byly zbraňové systémy nahrazeny fotografickým zařízením. V letech 1955 až 1956 prováděly RF-100A přelety nad zeměmi východního bloku, brzy však byly v této roli nahrazeny novými Lockheed U-2.

Pro potřeby výcviku byla vyvinuta dvoumístná varianta F-100F.[1]

Nasazení

Válka ve Vietnamu
Letouny F-100D na základně Bien Hoa v jižním Vetnamu v létě 1965

4. dubna 1965 během náletu na vietnamský most Thanh Hoa poskytovaly letouny F-100 krytí stíhacím bombardérům F-105 Thunderchief. Zde se dostaly stroje Super Sabre poprvé do vzdušného souboje se severovietnamskými MiGy-17. Krátce nato byly F-100 v roli vzdušné eskorty nahrazeny letadly F-4 Phantom II.

Později byly letouny F-100F vybaveny radary APR-25 a protiradarovými raketami AGM-45 Shrike, kterými ničily severovietnamské raketové systémy protivzdušné obrany. Letadla Super Sabre působila ve Vietnamu do července 1971 a během této doby uskutečnila 360 283 bojových letů. Během konfliktu ztratily Spojené státy 242 strojů tohoto typu, přičemž 186 z nich padlo za oběť severovietnamské protiletecké obraně.

Alžírská válka
F-100D 54-2122 na základně Toul-Rosières v červnu 1970.

V listopadu 1954 začal boj alžírských povstalců za odtržení Alžírska od Francie. Během konfliktu letadla F-100D vzlétala z francouzských základen, přeletěla Středozemní moře a bombardovala Alžírsko.

Turecká invaze na Kypr

Mezi 20. a 23. červencem 1974 uskutečnily turecké Super Sabry 500 náletů na Kypr během podpory turecké invaze. Vyzbrojené pumami o hmotnosti 750 liber provedly turecké F-100 nálet na letiště Nicosia, aby poskytly vzdušné krytí pro přistávající vrtulníky. Omylem potopily vlastní torpédoborec Kocatepe, který si zaměnily za řeckou válečnou loď. Turecko při této operaci ztratilo osm letadel - dvě při haváriích a šest v důsledku protiletecké palby.[2]

Uživatelé

Specifikace

Technické údaje
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 11,81 m
  • Délka: 15,2 m
  • Výška: 4,95 m
  • Nosná plocha: 37 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 9 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 13 085 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 15 800 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor Pratt & Whitney J57-P-21 nebo J57-P-21A
    • Tah: 44,48 kN
    • s přídavným spalováním: 71 kN

Výkony
  • Maximální rychlost: 1 390 km/h
  • Dostup: 15 000 m
  • Stoupavost: 113,8 m/s
  • Dolet: 3 210 km

Výzbroj
  • 4× 20mm kanón M39
  • Do 3 190 kg munice zahrnující konvenční nebo jadernou munici Mk 7, Mk 28, Mk 43, Mk 57 nebo Mk 61
  • 4× střela AIM-9 Sidewinder nebo GAM-83 Bullpup

Odkazy

Reference
  1. Vietnam War: North American F-100 Super Sabre
  2. BECKER, W.D. Supersonic Eagles: The Century Series Fighters. [s.l.]: Inland Expressions, 2012. ISBN 978-0-9818157-9-4. S. 36–37. (Anglický)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.