Norská vlajka

Vlajka Norska je červená s tmavě modrým heroldským skandinávským křížem, jenž je bíle orámován, přičemž kříž i orámování sahají až k okrajům.[1]

Norská národní vlajka
Poměr stran: 8:11
Norská státní a válečná vlajka
Poměr stran: 16:27

Kratší rameno, tak jak je tomu u skandinávského kříže zvykem, je posunuto směrem k žerďovému lemu listu. Norská vlajka je založena na Dannebrogu, dánské vlajce.

  • Vlajka norského krále
    Poměr stran: 5:7
  • Norská lodní vlajka (Naval Jack)
    Poměr stran: 1:1

Národní vlajka

Norská národní vlajka je tvořena obdélníkovým listem o poměru 8:11. Její barevné elementy jsou na šířku v poměrech 6:1:2:1:6 (červená:bílá:modrá:bílá:červená) a na délku 6:1:2:1:12 (červená:bílá:modrá:bílá:červená).

Státní vlajka

Norská státní a válečná vlajka má podobu obdélníku zakončeného třemi plameny. Poměr stran státní vlajky je 16:27 a její barevné elementy jsou na šířku v poměrech 6:1:2:1:6 (červená:bílá:modrá:bílá:červená) a na délku 6:1:2:1:6:11 (červená:bílá:modrá:bílá:červená).

Barvy

Červená by měla být PMS 200 a modrá PMS 281 v barevném systému Pantone,[2] což přibližně odpovídá v RGB systému barev hodnotám #BA0C2F (červená),[3] #00205B (modrá)[4] a #FFFFFF (bílá).

Historie

Od 16. století do roku 1814 Norsko používalo dánskou vlajku, během krátkého osamostatnění a stejně krátkého panování Kristiána Friderika v roce 1814 byla navržena na Dannebrogu založená vlajka, která měla v levém horním poli norského lva. Tato vlajka se používala až do roku 1821.

Od roku 1814 bylo Norsko připojeno ke Švédsku, roku 1815 byla přijata pro Norsko žlutomodrá švédská vlajka, v jejímž levém horním poli byl bílý ondřejský kříž na červeném poli. Tato vlajka byla přijata jako vládní vlajka a vlajka pro obchodní lodi plující za mys Finisterre, ta byla používána až do roku 1838, neboť Norsko nemělo smlouvu s piráty ze Severní Afriky. Osobitá a dnes známá norská vlajka byla navržena roku 1821 Fredrikem Meltzerem, jenž byl členem norského parlamentu (Storting). Barvy byly zvoleny povzoru francouzské revoluční trikolóry.

Roku 1844 byl do levého horního pole norské vlajky umístěn symbol norsko-švédské unie. Symbolu se říkalo Sildesalaten – „sleďový salát“, protože salát připomínal.

Zpočátku byl znak norsko-švédské unie oblíben, protože ukazoval rovnost postavení, nicméně svazek se Švédskem byl stále více neoblíbený a norský parlament zrušil unijní znak roku 1899 na obchodní i státní vlajce.

Po osamostatnění v roce 1905 byl znak norsko-švédské unie zrušen i na vlajkách námořnictva, přičemž si ho Švédsko podrželo na všech vlajkách také až do roku 1905.

  • Vlajka Kalmarské unie (1430-1523)
    Poměr stran: 28:37
  • Vlajka Dánsko-Norské unie
  • Norská vlajka používaná od roku 1844
  • Symbol Norsko-Švédské unie: Sildesalaten – „sleďový salát“

Vlajky norských krajů
Kraje v Norsku

Norsko bylo do roku 2018 rozděleno na 19 krajů (norsky: fylke, pl. fylker), do roku 1918 známých jako amt, pl. amter. Hlavní město Oslo je považováno za kraj i za samosprávné město. Poměry stran zobrazených vlajek se liší od poměrů uvedených ve zdroji. Uvedeny jsou ty ze zdroje.[5] K lednu 2020 existovalo krajů 11, které vznikly součením některých z do té doby existujících devatenácti krajů. Následující vyobrazení zachycují vlajky 19 územně-správních celků (tedy stav před rokem 2020).

Norsko má také dvě zámořská teritoria, ostrovy Jan Mayen a Špicberky. Dále má tři antarktická a subantarktická závislá území: Bouvetův ostrov, Ostrov Petra I. a Zemi královny Maud. Na těchto územích se užívá norská vlajka.

Odkazy

Reference
  1. Norská vlajka na Flags of the World
  2. The Norwegian flag | Nordic cooperation
  3. PANTONE® 200 C - Find a Pantone Color | Quick Online Color Tool | Pantone
  4. PANTONE® 281 C - Find a Pantone Color | Quick Online Color Tool | Pantone
  5. Vlajky norských krajů na Flags of the World

Literatura
  • Hroch M. a kolektiv: Dějiny Norska. Nakladatelství Lidové Noviny, Praha, 2005. 1. vyd. 340 s. ISBN 80-7106-407-6
  • Frajdl, J., Zálabský, J.: Vexilologie. Pedagogická fakulta Hradec Králové, Ústřední politická škola SSM Seč, Seč, 1983. 1. vyd. 127 s.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.