Norman Holter

V roce 1937 vystudoval Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, kde získal magisterský titul z chemie a fyziky. Postgraduální vzdělání dovršil na univerzitě v Heidelbergu a Chicagské univerzitě. Během druhé světové války působil jako hlavní fyzik amerického námořnictva, kde zkoumal chování mořských vln. V roce 1946 stál v čele vládní výzkumné skupiny, která testovala atomovou bombu na atolu Bikini. Po válce pokračoval ve službách státu v Komisi pro atomovou energii Spojených států amerických a v letech 1955 až 1956 působil jako prezident Společnosti pro nukleární medicínu. Po objevu svého monitorovacího zařízení se stal v roce 1964 přednášejícím na Kalifornské univerzitě v San Diegu.[2]

Zálibu našel ve vědě a umění, zejména v sochařství a jazzu. Za své úspěchy se stal ve vědeckém okruhu poměrně populárním, ale sláva ho, podle jeho slov, „zatěžovala“. Uvedl, že lékaři jej jednou požádali o autogram, načež jim odpověděl: „O čem to mluvíte? Vypadám jak filmová hvězda?“ a nabídl jim sklenici vína.[3][4]

Zemřel ve věku 69 let 21. července 1983 a na jeho pomníku jsou vytesána slova jeho manželky — Jediná věc, kterou ti nikdo nemůže vzít, je to, co víš.[5]

Roku 1947 v Heleně Holter ze svých finančních prostředků založil společnost Holter Research Foundation a jako její cíl stanovil, že sestrojí přenosné zařízení, které bude monitorovat elektrofyziologické procesy srdce, aniž by pacient musel po celou dobu monitorování být na lůžku.[6] První monitorovací zařízení sestrojil taktéž roku 1947 a skládalo se robustního rádiového vysílače EKG a dvou baterií o hmotnosti 38 kg (viz fotografie).

Technický pokrok v 50. letech 20. století potom umožnil snížit hmotnost zařízení na 1 kg a zmenšit jeho rozměry na 19,5 x 9,8 x 4,6 cm. To bylo možné díky objevení a následné výrobě tranzistorů, které nahradily záznam na datová média rádiovým přenosem. Holter a jeho spolupracovníci také vyvinuli systém přehrávání, který umožňoval zobrazovat zaznamenané EKG na displeji. Na počátku 50. let navštívil Holterovu laboratoř Paul Dudley White, v té době známý kardiolog. White byl Holterovou prací nadšen a pronesl, že tento vynález prodlouží miliony životů.[7]

Oficiálně svou metodu publikoval v roce 1961 v americkém časopisu Science ve článku s názvem Nová metoda pro studium srdce (anglicky New method for heart studies), ve kterém seznámil čtenáře se svým zařízením. V té době Holterův monitor využíval k záznamu činnosti srdce kazety a baterie, které umožňovaly desetihodinový záznam.[8]

Nový vynález odkryl medicíně široké možnosti a počet zachráněných životů díky němu spočítat nelze. Holter za svůj objev obdržel čestný doktorát na Carrollově univerzitě v Montaně za vynikající přínos pro vědu a roku 1964 získal titul profesora na Kalifornské univerzitě v San Diegu, kde potom i přednášel.[2]

Po smrti Holtera roku 1983 byl přístroj nadále vylepšován dalšími skupinami vědců a lékařů až se dostal do podoby, kterou známe dnes.[3]