Nordenskjöldovo souostroví

Nordenskjöldovo souostroví[1] (rusky Архипелаг Норденшельда) je skupina asi devadesáti ostrovů ve východní části Karského moře, u pobřeží poloostrova Tajmyr. Neobydlené souostroví náleží ke Krasnojarskému kraji Ruska.

Nordenskjöldovo souostroví
Mapa
Geografie
Poloha	76°35′ s. š., 96°40′ v. d.
Rozloha	309 km²
Počet ostrovů	okolo 90
Časové pásmo	UTC+7
Hlavní ostrov	Ruský
Země
Stát	Rusko Rusko
Provincie	Krasnojarský kraj
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	0

Nevelké ostrovy jsou roztroušeny na území měřícím 80 km ze severu na jih a 100 km ze západu na východ, celková rozloha pevné země činí 309 km². Nejseverněji se nachází největší ostrov Ruský, zbytek souostroví se dělí na pět hlavních skupin: Litkeho ostrovy, Východní ostrovy, Cywolkovy ostrovy, Pachtusovovy ostrovy a Vilkického ostrovy. Na jihu odděluje Matisenův průliv Nordenskjöldovo souostroví od ostrova Tajmyr, který už k němu řazen obvykle nebývá, stejně jako Lafetové ostrovy ležící u jeho východního pobřeží. Ostrovy jsou skalnaté, tvořené magmatickými horninami a pokryté tundrou, nejvyšší vrchol se nachází na ostrově Čabak a má 107 metrů nad mořem. Podnebí je drsné, polární, okolní moře zamrzá na deset měsíců v roce. Faunu tvoří převážně medvěd lední, liška polární a jespák mořský.

Souostroví objevil roku 1740 Nikifor Čekin, člen Velké severní expedice. Bylo bezejmenné do roku 1893, kdy ho navštívil Fridtjof Nansen s lodí Fram a nazval ho podle švédského polárního badatele Adolfa Erika Nordenskjölda. Další průzkum provedl Fjodor Matisen v roce 1900 a výprava Arktického institutu na ledoborci Toros v roce 1937. Pod sovětskou vládou byly zřízeny výzkumné stanice na Ruském ostrově a Tyrtovově ostrově, které zůstaly koncem 20. století opuštěny. V srpnu 1942 došlo ve vodách souostroví k bitvě, v níž německý křižník Admiral Scheer potopil sovětský ledoborec Alexandr Sibirjakov. Roku 1993 se Nordenskjöldovo souostroví stalo součástí Velké arktické rezervace.