Nordalbingie
Nordalbingie (německy Nordalbingien) neboli Severní Albingie (doslova Severní Zálabí) byl jedním ze čtyř administrativních regionů středověkého Saského vévodství. Tři další oblasti byly Engern, Ostfálsko a Vestfálsko.
| Nordalbingie Nordalbingien (de)
| |||||||||
geografie
| |||||||||
žádné | |||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||
národnostní složení: |
Nordalbingští Sasové (Holsaté, Sturmaři a Ditmaři) | ||||||||
starosasština | |||||||||
| státní útvar | |||||||||
kmenová konfederace, administrativní region Saska | |||||||||
| státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg.png.webp)
Jméno regionu je odvozeno od Alba, tj. latinského jména řeky Labe.
Geografie
Region se nalézal převážně na severní straně Labe a shoduje se s územím dnešního západního Holštýnska. Do 11. století to byla nejvýchodnější část Saského vévodství, sousedící s územím Polabských Slovanů. Nordalbingie se členila na čtyři oblasti nazývané podle saských kmenů, které je obývaly. Na severní straně od Labe to byly Holsatsko, Sturmarsko a Ditmarsko, na jižní straně od Labe pak Hadelnsko.
Historie
V 8. století Karel Veliký vedl boje s tehdy pohanskými kmeny Sasů. Na území celého Saska začala postupná christianizace. Roku 804 se Nordalbingie stala součástí Karlovy říše a ten ji dal do správy obodritskému knížeti Dražkovi, jeho spojenci v bojích se Sasy. Koncem 11. století se Nordalbindie dostala pod částečnou nadvládu obodritského knížete Kruta a Holsaté, Sturmaři a Ditmaři mu byli povinováni placením tributu.[1]
Podle některých zdrojů, Karel Veliký zamýšlel zřídit nordalbingské biskupství[2], které by vedl kněz Heridag. Po Heridagově smrti však od toho úmyslu upustil a nordalbingský region se stal součástí diecéze brémské. Za vlády Ludvíka Pobožného pak byl součástí diecéze verdenské.
Reference
- Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, s.139
- Adam Brémský Činy biskupů hamburského kostela. Příprava vydání Libuše Hrabová. 1. vyd. Praha: Argo, 2009. 281 s. ISBN 978-80-257-0167-6. S. 57.
