Nora Blanka Vlášková

Narodila se jako Blanka Krýslová, Růženě a Karlu Krýslovi. Její otec, nadšený „nedělní malíř“ zemřel, když jí bylo 10 let. Vystudovala gymnázium v Klatovech (1961) a střední pedagogickou školu v Sušici (1962). Navštěvovala Lidovou akademii v Karlových Varech (1963–1964) prof. Rath. V období dospívání až do sňatku si vedla deník, kam zapisovala a komentovala své zážitky. V roce 1965 se vdala (Viktor Vlášek) a přestěhovala se do Prahy. V letech 1965–1984 s přestávkami (dcery Nora 1969 a Tamara 1974) pracovala jako učitelka v několika mateřských školkách v Praze na Letné. V roce 1983 spojila svůj život s malířem a grafikem J. S. a od roku 1984 se věnovala pouze malování a s tím spojenou výstavní činností. V devadesátých letech vydala desítky grafických listů. V druhé polovině osmdesátých let jí galerijní kontakty přivedly do Francie a Švýcarska, kde vystavovala až do své smrti (1997). Zemřela nečekaně na mozkovou příhodu (aneurizma).

Charakteristické pro její ranou kreslířskou tvorbu je nostalgie a touha. Olejomalby, které tvoří těžiště od sedmdesátých let se vyznačují niterným zaujetím pro emoce, vyjadřované srozumitelnými symboly v realistické, někdy až snové, zpočátku někdy i neumělé podobě. V osmdesátých a devadesátých letech se malba stává precizní, až s filigránským zpracováním detailu, čemuž napomáhá silná krátkozrakost. Autorka dává přednost malým, komorním formátům, které zpočátku často rozdává přátelům (názvy mnoha výstav to reflektují). Veškerá díla vznikají spontánně, jejich jednotícím prvkem je osobnost autorky a její vztah k životu. V devadesátých letech maluje i větší formáty, z nichž vyzařuje štěstí a osobní pohoda, vrací se i ke kresbě malých formátů.^[zdroj?]

• soukromé sbírky v České republice i v zahraničí, zejména ve Francii a Švýcarsku.