Noc s Hamletem

Noc s Hamletem byla napsána mezi lety 1949–1962.[1] Sám Vladimír Holan tuto dobu popsal jako nejkrutější léta svého života: „Ve své šílené samotě měl jsem dobré uzemnění, abych přijal a prožil všechny tehdejší hrůzy.“ Po poválečném optimismu přišla po převratu v roce 1948 pro Holana doba vystřízlivění při perzekuci některých z jeho básnických přátel, která skončila nemožností publikovat. Holan se uchýlil do izolace na Kampě, odkud vycházel velice zřídka a žil zde ve svém vnitřním světě zklamán společenským vývojem. Narození postižené dcery a zdravotní problémy přinášely do tvorby další temné tóny. Noc s Hamletem je snovým básnickým rozhovorem s jednou z nejtragičtějších Shakespearových postav – Hamletem,[2] a ten byl básníkem zvolen proto, že by byl jako jediná Shakespearova postava schopen vytvořit jeho díla.[3] Noc s Hamletem byla sepsána na různé papíry a ústřižky, Holan ji postupně slepoval jako leporelo.[3] Noc s Hamletem byla poprvé knižně vydána na konci roku 1964 „v roce 400. výročí narození Williama Shakespeara“.[2]

Holanova báseň je zasazena do prostředí „noci“, která se stává jedním z nejsilnějších motivů v celém pásmu. Noc je pro básníka metafyzická, je temným a osudovým prostředím plným legend, mýtů a balad. Noc, která člověka přežije a pohltí. Dílem provázejí čtenáře čtyři básnici: William Shakespeare, Hamlet, Orfeus a básník-vypravěč. Jejich promluva působí jako dialog, ale většina kritiků se shoduje, že Noc s Hamletem je monologem, protože je tvořena jedním tvůrčím vědomím.[1] Do rozhovoru mezi Holanem a Hamletem je vložen příběh o Orfeovi a Eurydice, který symbolizuje nejhlubší a nejčistší lásku. Lásku, která je „projevem nejhlubšího bytí a absolutní vzájemné oddanosti dvou partnerů“.[3] Místem děje by mohla být Holanova Kampa, kde autor v době psaní pobýval, ale i v básni zmiňovaná „casa del poeta trágico“ (tzv. dům tragického básníka, hrad Elsinor, kde se střetává Shakespearův a Hamletův svět).[4] Dalšími výraznými tématy v básni jsou konečnost, věčnost, smrtelnost, umění, dětství a děti, sex a láska, mateřství, manželství, milenci a svoboda.[1] Odborníci dokonce tvrdí, že se jedná o polemiku s dobou, ve které Holan žil, a s krutostí režimu, kterým byl zklamán, například v motivu „zdi“ nebo v motivu „práce“ s heslem „Kdo nepracuje, ať nejí!“[1] Myšlenkou, která z textu intenzivně vyplývá, je naprosté vědomí smrtelnosti člověka a zároveň zázračná neopakovatelnost života a vášnivá touha po svobodě.[1]

Vladimír Justl, který Holanovu Noc s Hamletem zrežíroval v pražské Viole, okamžitě reagoval následujícím způsobem:

Justlova slova jsou velmi povzbudivá, řada tehdejších kritiků se k nim připojila a Noc s Hamletem velmi ocenila. Dodnes se ale vedou interpretační spory a literární kritici a historici nejsou schopni sjednotit své teze. Noc s Hamletem je chápána jako „moderní tragédie člověka tvořená bohatým sledem obrazných pojmenování, přirovnání, rčení i samostatných dějů“, jako „podivná koláž“ a „rozlehlá skladba“.[1] Nejedná se o „epický tvar, ale o dramatické napětí vložené do básníkových úvah, které jsou strmé, prudké a náročné“.[4]

Někteří kritici Holana ale dodnes vnímají spíše negativně, a to kvůli jeho předchozím dílům jako je Dík Sovětskému svazu nebo Rudoarmějci. Jedním z nich je i Václav Černý, který tvrdil, že Holana nepovažuje za velkého básníka a jeho hloubku mu nevěří. Jiří Opelík ale jeho slova spíše vyvrací a argumentuje tím, že Černý Holana zkrátka neměl příliš v oblibě.[3]

Poprvé byla Noc s Hamletem v režii Vladimíra Justla uvedena ve Viole v předpremiéře 18. listopadu 1963. Verše a dialogy přednášeli Dagmar Sedláčková, Miroslav Doležal a Radovan Lukavský, hudbu složil a na klavír hrál Marek Kopelent. Pořad měl do roku 1988 148 repríz. Holan se poté stal kmenovým básníkem Violy, která uvedla čtrnáct dalších jeho textů v dramatické úpravě ve 219 představeních (a na 53 zájezdech). V roce 1968 byla gramofonová nahrávka Noci z Hamletem z Violy zařazena do souboru Moderní české a slovenské sbírky II.[2]

První překlad byl do italštiny od Angelo Maria Ripellino v roce 1966 (Una notte con Amleto). Do francouzštiny přeložil Noc s Hamletem v roce 1968 mladý stipendista Dominique Grandmont (při překladu pobýval v Řecku, odkud vedl s básníkem korespondenci). V roce 1970 vyšel španělský výbor Una noche con Hamlet y otros poemas v překladu Guillerma Carnera. V angličtině vyšla celá Noc s Hamletem v překladu Jarmily a Iana Milnerových v roce 1980, rok před tím byla vysílána v rozhlasové stanici ABC Australia.