Nikolaj Ivanovič Korotějev

Původním povoláním byl zdravotník. Publikovat začal roku 1949. Roku 1956 úspěšně ukončil studium na Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě. Pracoval v novinách Комсомольская правда (Komsomolskaja pravda) a v časopisech Вокруг света (Kolem světa) a Искатель. Byl členem Svazu novinářů SSSR.[1]

Je autorem dobrodružných příběhů s detektivní a vojenskou tematikou. Některé z nich jsou určeny pro děti a mládež. Byl velkým znalcem života v tajze a zabýval se vztahem člověka k přírodě.[1]

• Операция Соболь (1956, Operace Sobol).
• Невидимый свет (1957, Neviditelné světlo).
• Последний рейс (1958, Poslední cesta).
• Прыжок в топь (1963, Skok do bažiny).
• Выстрел в тайге (1964, Výstřel v tajze).
• Огненная западня (1966, Ohnivá past), tři dobrodružné povídky z tajgy.
• Схватка с оборотнем (1966, Souboj s vlkodlakem).
• Золотая cлава (1968, Zlatá sláva), příběh z Velké vlastenecké války.
• Испания в моем сердце (1971, Španělsko je v mém srdci), příběh ze španělské občanské války.
• Грифон (1973, Grifon).
• Крыло тайфуна (1976, Křídlo tajfunu), příběh o boji s nelítostným pytlákem v tajze východní Sibiře, který vybíjí celá stáda jelenů maralů, aby se obohatil prodejem léčivých látek z jejich paroží a který se neštítí ani vraždy. Snaží se tajfun využít ke svým záměrům, ale díky odvážným kriminalistům je dopaden.
• Циклон над Сарыджаз (1976, Cyklon nad Sarydžazem).

• Křídlo tajfunu, obsaženo v knize Pod křídlem tajfunu, Albatros, Praha 1980, přeložila Julie Heřmanová.