Nihilismus

Nihilismus (z lat. nihil, nic) je postoj nebo filosofické stanovisko, které pouze popírá a odmítá – například možnost pravdivého poznání (radikální skepse), ale zejména platnost všech hodnot, autorit a podobně. Obvykle se užívá jako hanlivé označení postojů druhých, například ruských „nihilistů“, kteří se ovšem sami pokládali za anarchisty.[1]

Ve filosofii

Slovo se poprvé vyskytuje jako teologický pojem u sv. Augustina jako označení pro ty, kdo odmítají křesťanství a popírají Boží zjevení. U Abélarda a některých dalších scholastiků označuje ty, kdo dovozovali nesamostatnost Kristovy osoby a odtud i to, že Kristus není individuum a je tedy nic.

Ve filosofii slovo zavedl Friedrich Heinrich Jacobi (Poselství Fichtovi, 1799). Často se rozlišuje

  • teoretický nihilismus, který odmítá možnost pravdivého poznání a pravdy, a důležitější
  • praktický nihilismus, který popírá mravní hodnoty, odmítá oprávněnost autority a nevěří, že by kdy mohla vzniknout slušná a spořádaná společenská organizace
  • politický nihilismus, ruské anarchistické hnutí, jak je popsal například Turgeněv v románu „Otcové a děti“.'
  • existenciální nihilismus, podle něhož lidský život nemá žádný smysl ani hodnotu. Toto stanovisko se objevovalo například ve filozofii existencialismu.

Nihilismus u F. Nietzscheho

Rozhodující význam má však pojem nihilismu až u Friedricha Nietzscheho. Podle něho je nihilismus přímým důsledkem „smrti Boha“, kterou však dávno připravila a nepřímo způsobila celá západní tradice, počínaje Platónem, a zejména pak křesťanství. Platónem podle něho začíná tradice, která proti viditelnému světu, v němž člověk žije a umírá, staví jiný, „onen svět“, který měl být věčný a dokonalý. Vyzvedáním „onoho světa“ platonici i křesťané záměrně znehodnocovali tento svět a když se představa „onoho světa“ a věčných idejí zhroutila, jeví se jim skutečný svět jako bezcenný a lhostejný.

To ovšem většině lidí nebrání, aby si ve světě bez Boha zařídili „své malé pohodlí“, založené na lži a přetvářce. Tu vidí zejména v křesťanství, v jeho „otrocké morálce“, která vyzvedá slabošské postoje soucitu, a naopak podrývá lidskou sílu, odvahu a velikost. Nietzsche sám sice na několika místech vyjadřuje zděšení nad tím, že „Bůh je mrtev“ a „my jsme ho zabili“, a ptá se, jak budeme bez něho žít.[2] Své vlastní poslání ale chápe jako překonání tohoto nihilismu vlastní vůlí a tvořivostí. Pokud se člověk k tomuto překonání vzchopí, pokud pochopí, že „člověk je něco, co musí být překonáno“ a že je „mostem k nadčlověku“,[3] může se mu „nihilismus“ ukázat jako osvobození od falešných představ a nadějí.

Odkazy

Reference
  1. Ottův slovník naučný, heslo Nihilismus, díl 18, strana 307
  2. Například F. Nietzsche, Radostná věda, aforismus 125 aj.
  3. F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra.

Literatura
  • Ottův slovník naučný, heslo Nihilismus, díl 18, strana 307

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.