Nigerská pokroková strana – Africké demokratické shromáždění

Nigerská progresivní strana – Africké demokratické shromáždění (francouzsky Parti Progressiste Nigérien-Rassemblement Démocratique Africain, PPN–RDA) je politická strana v Nigeru.[1] Byla vládnoucí politickou stranou v době před osamostatněním Nigeru a během první republiky. V letech 1960 až 1974 byla jedinou legální stranou v Nigeru. Jejím předsedou byl první nigerský prezident Hamani Diori. Po pádu Dioriho režimu přestala strana existovat. Obnovena byla po pádu vojenského režimu a stala se menší parlamentní stranou vedenou Dioriho synem Abdoulyem Hamanim Diorim.

Nigerská pokroková strana – Africké demokratické shromáždění
Parti Progressiste Nigérien-Rassemblement Démocratique Africain
ZkratkaPPN–RDA
Datum založení1946
Datum rozpuštění1974
SídloNiamey
Ideologieafrický nacionalismus, panafrikanismus
Zisk mandátů ve volbách
Národní shromáždění
0/171
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Před ziskem nezávislosti

Nigerská progresivní strana (PPN) se v roce 1946 spojila se sdružením regionálních stran podporujících nezávislost v rámci Francouzské Západní Afriky a Francouzské rovníkové Afriky a vytvořila Africké demokratické shromáždění (Rassemblement Démocratique Africain, RDA).[2] Pod vedením Hamaniho Dioriho se PPN odvolávala na tradiční společnost v Kolonii Niger, zatímco její členové spolupracovali s Francouzskou komunistickou stranou, která jako jediná podporovala nezávislost francouzských kolonií.[3]

V roce 1946 byla Nigerská pokroková strana jedinou nigerskou stranou, která podporovala nezávislost země. Mezi její nejvýznamnější členy patřil Hamani Diori a Djibo Bakary. Strana v té době měla pouze 5000 členů.[4] Ve stejné době bylo koloniálním územím povoleno omezené zastoupení ve francouzském Národním shromáždění. Jedno křeslo bylo Nigeru přiděleno v roce 1946 a druhé v roce 1948. První křeslo obsadil předseda PPN Hamani Diori a druhé právník z Niamey s francouzským vzděláním Djibo Bakary.[5] Levičák Bakary pomohl stranu, která již byla vnímána jako protifrancouzská, posunout populistickým směrem. PPN se spojila s RDA, která sama ve francouzském národním shromáždění spolupracovala s Francouzskou komunistickou stranou. Někteří členové, například předseda RDA Félix Houphouët-Boigny s touto spoluprací nesouhlasili. I v PPN se spoluprací s komunisty část členů nesouhlasila, zatímco stoupenci Bakaryho prosazovali levicovou politiku. Harou Kouka a Georges Condat se od PPN odpojili a vytvořili vlastní skupinu, která se rychle spojila s předchozími disidenty a vytvořila Unii nigerských nezávislých a sympatizantů (UNIS). Tato relativně konzervativní koalice těžila z francouzské podpory a v letech 1948 až 1952 získala kontrolu nad poradními orgány Kolonie Niger.[3]

V 50. letech 20. století došlo ve straně k rozkolu. Dioriho frakce si zachovala název PPN i spojení s RDA, zatímco Bakary spojení s RDA přerušil, aby si udržel vazby s Francouzskou komunistickou stranou. Bakaryova nová strana Sawaba uspěla ve volbách v roce 1957 na úkor PPN.[6] Při ústavním referendu v roce 1958 PPN podpořila pokračující spolupráci s Francií v rámci Francouzského společenství, zatímco její hlavní politický rival požadoval okamžitou nezávislost na Francii. Před ziskem nezávislosti v roce 1960 byla Sawaba za pomoci francouzských úředníků postavena mimo zákon.[6][7]

Období jedné strany

Od roku 1960 do roku 1974 byla PPN–RDA jedinou legální politickou stranou v Nigeru. V roce 1974 byl režim prezidenta Hamaniho Dioriho svržen vojenským pučem.[3] Jako předseda PPN byl Diori jediným kandidátem na prezidenta v roce 1965 a ve volbách v roce 1970 svou funkci obhájil.[8]

V tomto období byla zakázána veřejná kritika vedení, zasedání parlamentu byla převážně slavnostní a praktickou správou země byl pověřen Politický úřad PPN. V jeho čele stál Diori, Boubou Hama a malý kádr jejich podporovatelů. Mnoho lidí bylo nespokojeno, že PPN je svázána s tradičními elitami, příliš blízce spolupracuje s Francií a je zkorumpovaná. Hladomor, který zasáhl region po suchu v letech 1969 až 1973, skandály kolem nedostatku potravinové pomoci spolu s nespokojeností armády, vedl v dubnu 1974 k puči, který ukončil vedoucí roli PPN v nigerské politice.[3]

Demokratické období

PPN-RDA byla obnovena v roce 1991 poté, co se země vrátila k demokratickému zřízení. Stranu v té době vedl nejstarší syn bývalého prezidenta, Abdoulaye Hamani Diori. Během parlamentních voleb v roce 1993 strana získala dvě křesla v Národním shromáždění. V prezidentských volbách konaných ve stejném roce byl kandidátem této strany Oumarou Garba Issoufou. Ten získal 2 % hlasů a skončil šestý. V parlamentních volbách v roce 1995 získala PPN–RDA pouze jeden mandát a poté, co v roce 1996 parlamentní volby bojkotovala, ztratila parlamentní zastoupení. Během všeobecných voleb v roce 1999 PPN-RDA nezískala žádný mandát.[8] V parlamentních volbách konaných v roce 2004 kandidovala PPN-RDA ve spolupráci s Nigerskou stranou pro demokracii a socialismus (PNDS) a Nigerskou samosprávnou stranou (PNA).[9]

V roce 2009 se strana postavila proti ústavnímu referendu, kterým se prezident Mamadou Tandja snažil prodloužit své funkční období. Během nigerské ústavní krize v letech 2009 až 2010 byla PPN–RDA členem opoziční koalice Fronta pro obranu demokracie a Koordinace sil pro demokracii a republiku.[10] Ve všeobecných volbách v roce 2011 PPN–RDA podpořila v prezidentských volbách kandidáta PNDS Mahamadoua Issoufoua. Během stejných voleb do Národního shromáždění nezískala PPN–RDA žádný mandát a nepodařilo se jí to ani ve volbách v roce 2016. Neuspěla ani ve volbách v roce 2020, ve kterých získala pouze 0,19 % hlasů.

Volební výsledky

Prezidentské volby

Rok voleb Stranický kandidát První kolo Druhé kolo Výsledek
Hlasy % Hlasy %
1965 Hamani Diori 1 678 912 100 % - - zvolen
1970 1 907 673 100 % - - zvolen
1993 Oumarou Garba Issoufou 25 769 1,99 % - - nezvolen

Parlamentní volby

Rok voleb Předseda strany Hlasy % Získaná křesla +/-
1952 Hamani Diori 5 278
0/35
1957 103 518 29,96 %
19/50
19
1958 jako součást UCFA
49/50
30
1965 1 677 763 100 %
50/50
1
1970 1 850 968 100 %
50/50
1989 strana od převratu v roce 1974 neexistovala
1993 Abdoulaye Hamani Diori 32 615 2,60 %
2/83
2
1995 18 294 1,27 %
1/83
1
1996 bojkot
0/83
1
1999 10 912 0,62 %
0/83
2004 61 997 2,71 %[pozn. 1]
4/113
4
2011 12 549 0,39 %
0/113
4
2016 23 048 0,48 %
0/171
2020–21 9 053 0,19 %
0/166

Odkazy

Poznámky

  1. v koalici s PNDS a PNA

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nigerien Progressive Party – African Democratic Rally na anglické Wikipedii.

  1. NIGER. web.archive.org [online]. 2012-02-05 [cit. 2021-06-05]. Dostupné online.
  2. AFRICA, Unesco International Scientific Committee for the Drafting of a General History of. Africa Since 1935. [s.l.]: University of California Press 1076 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-06703-5. (anglicky) Google-Books-ID: ffkFRTj1WIwC.
  3. DECALO, Samuel. Historical Dictionary of Niger. 3. vyd. Lanham, Md.: Scarecrow Press, 1997. 486 s. Dostupné online. ISBN 0-585-07008-3, ISBN 978-0-585-07008-7. OCLC 42922483 S. 242, 317.
  4. Decalo. (1997) s. 243
  5. Decalo. (1997) s. 242
  6. Finn Fuglestad. Djibo Bakary, the French, and the Referendum of 1958 in Niger. The Journal of African History, Vol. 14, No. 2 (1973), s. 313-330
  7. FUGLESTAD, Finn. A History of Niger 1850-1960. African Studies series (No. 41). Cambridge [Cambridgeshire]: Cambridge University Press, 1983. 275 s. Dostupné online. ISBN 0-521-25268-7, ISBN 978-0-521-25268-3. OCLC 9197212
  8. Elections in Niger. africanelections.tripod.com [online]. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online.
  9. Rapport de la Mission d'Observation des Élections Présidentielles et Législatives des 17 octobre et 24 novembre 1999 Dostupné online
  10. Le Sahel [online]. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (francouzsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.