Niccolò Cacciatore

Niccolò Cacciatore, známý později i pod latinizovaným jménem Nicolaus Venator (26. ledna 1770 Casteltermini, Sicílie – 28. ledna 1841 Palermo), byl italský astronom.

Sul modo di ridurre ad unico sistema le osservazioni meteorologiche (1832)

Niccolò Cacciatore
Narození	26. ledna 1770 Casteltermini
Úmrtí	28. ledna 1841 (ve věku 71 let) Palermo
Povolání	astronom
Ocenění	společník Americké akademie umění a věd
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve městě Casteltermini na Sicílii. Během studií matematiky a fyziky v Palermu se seznámil s Giuseppe Piazzim, vedoucím astronomické observatoře v Palermu, kde se stal postgraduálním studentem v roce 1798. Roku 1800, rok před objevem první planetky Ceres, byl Venator oficiálně přijat mezi zaměstnance observatoře.

Venator pomohl Piazzimu sestavit druhé vydání Palermského katalogu hvězd v roce, publikovaného roku 1814. Na tomto katalogu odvedl většinu práce a de facto stál v čele celého projektu od roku 1807. Publikoval také práce o kometách v letech 1807 a 1819.

Roku 1817 převzal Venator po Piazzim pozici ředitele Palermské observatoře. O tři roky později byla observatoř napadena v průběhu Sicilské revoluce a Venator byl uvězněn. Krátce nato se však do funkce vrátil a následně v ní setrval ještě dalších dvacet let. V roce 1826 objevil kulovou hvězdokupu NGC 6541 v souhvězdí Jižní koruny.

Kromě astronomie se věnoval též meteorologii. Rovněž působil jako člen zákonodárného sboru Království obojí Sicílie.

V roce 1812 si vzal za manželku Emanuellu Martiniovou, s níž měl pět dětí. Jeho syn Gaetano se stal Venatorovým nástupcem ve funkci ředitele observatoře.

Po Venatorovi jsou pojmenovány dvě vizuálně nevýrazné hvězdy čtvrté hvězdné velikosti Alfa a Beta Delphini. Hvězdy jsou též známy jako Sualocin a Rotanev, tedy jména Nicolause Venatora psaná pozpátku.