Neteř biskupova

Neteř biskupova nebo též Biskupova neteř je komická opera („hudební veselohra“) o jednom jednání českého skladatele Josefa Bartovského na libreto, které skladatel upravil a přeložil podle stejnojmenné komické aktovky chorvatského spisovatele Milana Begoviće.[1][2] (Podle Jana Branbergera byla složena původně na text srbochorvatský.[3])

Neteř biskupova (Biskupova neteř)
Josef Bartovský (1925)
Základní informace
Žánrhudební veselohra
SkladatelJosef Bartovský
LibretistaJosef Bartovský
Počet dějství1
Originální jazykčeština (chorvatština)
Literární předlohaMilan Begović: Biskupova sinovica
Datum vzniku1938
Premiéra20. prosince 1946, Plzeň, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a historie

Bartovský tuto komickou aktovku napsal již roku 1938, uvedena byla až po druhé světové válce. Premiéra se konala 20. prosince 1946, a to – stejně jako v případě všech ostatních profesionálně provedených oper tohoto plzeňského skladatele – v Městském divadle v Plzni. Divadlo ji tehdy uvedlo v kombinaci se starší operní aktovkou U Božích muk rovněž plzeňského skladatele Stanislava Sudy. Oproti skladatelově originální verzi názvu Neteř biskupova divadlo zvolilo modernější Biskupova neteř.[4] Bartovský následně roku 1940 napsal další operu podle Begovićovy aktovky, totiž hudební veselohru Lopucha, ta však nikdy uvedena nebyla.[2] Ani Neteř biskupova nebyla vícekrát nastudována.

Osoby a první obsazení

Milan Begović, autor předlohy Neteře biskupovy
osobahlasový obor[3]premiéra (20. prosince 1946)[4]
Biskup orleánskýbasVladimír Bauer
Jeanne-Marie, jeho neteřsopránVlasta Severová
Gaston, pážetenorAlfons Šoun
Markýz de ChapeaurougetenorOldřich Černoch
Biskupův majordombarytonJosef Jakš
VikářtenorAntonín Zlesák
SluhatenorKarel Sommer
Tři famulové (soprány)
Dirigent: Josef Bartovský
Režie: Josef Kouba
Výprava: Antonín Calta
Choreografie: Slavibor Jindřich

Děj opery

Portrét Marie-Madeleine Guimardové od Fragonarda.

(V ložnici biskupa orleánského, na sklonku starého režimu) Je večer a biskupův věrný majordomus se třemi famuly připravují lože pro Jeho Excelenci. Ta se dnes vrací ze svatby své neteře Jeanne-Marie se starým markýzem de Chapeaurouge. Z biskupova doprovodu nejprve vstupuje jeho páže Gaston, kterého poslal biskup domů předem, protože se zdál nemocný. Gaston je zesláblý a horečnatý, a i když příčinu svého rozpoložení – totiž lásku k Jeanne-Marie – skrývá, majordomus se jí snadno dovtípí. Ač se to nezdá, býval totiž i monsignore v mládí veselý chlapík a v doprovodu nynějšího majordoma v Paříži užíval života naplno po všech stránkách, ba dokonce bral taneční hodiny u slavné Marie-Madeleine Guimardové, jejíž portrét od Fragonarda dosud zdobí biskupovu ložnici.

Je k půlnoci. Biskup dorazí v dobré náladě ze svatební hostiny. Pochvaluje si, že Jeanne-Marie podle všeho nese svůj osud statečně. Rozděluje poslední pokyny – svému vikáři vrací koncept zítřejšího kázání, v němž jen vyškrtl některé příliš vášnivé útoky na neznaboha Voltaira, a Gastonovi dává praktické rady pro jeho zítřejší odjezd na studia do Paříže, nějaké peníze, jakož i doporučující dopis pro slečnu Guimardovou. Soucítí s pážetem, o jehož citech k Jeanne-Marie ví, ale její rodina ji markýzi zasnoubila už jako malé dítě, náhradou za nesplacenou půjčku, a Gaston se s tím má smířit.

Gaston pomáhá biskupovi s převlékáním do nočního úboru, když v tom vběhne Jeanne-Marie. Prchá před svatební nocí s novomanželem, ale biskupovi vypráví, že se k jejímu loži blížil nějaký bílý duch a strašně ji vyděsil. Biskupovy námitky umlčí tím, že si umane naučit ho tančit allemandu. Biskup se milované neteři poddává. Je ohlášen markýz a Jeanne-Marie skokem mizí v načechrané biskupově posteli.

Markýz však nereklamuje svou ženu zpět, jen jí přináší krabici bonbonů. Jeanne-Marie vykoukne z polštářů. Je prý hotova chotě následovat, ale diktuje si podmínky: musí ihned poslat Gastona do Paříže, aby pro ni nakoupil lehké kupé, čtyřiadvacet párů střevíců, dvacet klobouků a tak dále, včetně domácích mazlíčků jako opici a papouška. Markýz žádosti vyhoví a svěřuje Gastonovi k obstarání těchto dámských nezbytností značnou sumu peněz. Jeanne-Marie tedy opouští své útočiště a odchází s markýzem. Ten ovšem netuší, že se s Gastonem smluvila na útěku a zítra ho bude doprovázet do Paříže.

Spokojený Gaston pomáhá neméně spokojenému biskupovi do lože. Jeho Excelence si libuje, jak jsou podušky od Jeanne-Marie příjemně vyhřáty, a dává si na dobrou noc nechat číst novou kapitolu z Voltairovy Panny.[3]

Odkazy

Reference

  1. JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 179. (česky)
  2. KOLOFÍKOVÁ, Klára. Bartovský, Josef. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online.
  3. BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 30–31.
  4. Virtuální studovna – Inscenace – U božích muk, Biskupova neteř [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-10-20]. Dostupné online.

Literatura

  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 179.

Externí odkazy

  • Dílo Biskupova sinovica ve Wikizdrojích (chorvatsky) (původní text Begovićovy veselohry)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.