Lopucha
Lopucha je komická opera („hudební veselohra“) o jednom jednání českého skladatele Josefa Bartovského na libreto, které skladatel upravil a přeložil podle stejnojmenné komické aktovky chorvatského spisovatele Milana Begoviće.[1][2] (Podle Jana Branbergera byla složena původně na text srbochorvatský.[3])
| Lopucha | |
|---|---|
 Josef Bartovský (1925) | |
| Základní informace | |
| Žánr | hudební veselohra |
| Skladatel | Josef Bartovský |
| Libretista | Josef Bartovský |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština (chorvatština) |
| Literární předloha | Milan Begović : Čičak |
| Datum vzniku | 1940 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lopuchu napsal Bartovský roku 1940, přičemž již o dva roky dříve napsal jinou hudební veselohru o jednom dějství rovněž podle předlohy Milana Begoviće, totiž operu Neteř biskupova. Zatímco však Neteř biskupovu uvedlo po skončení druhé světové války roku 1946 plzeňské divadlo, Lopucha zůstala neprovedena.[3][2]
Osoby
| osoba | hlasový obor[3] |
|---|---|
| Marko, sedlák | bas |
| Boja, jeho žena | alt |
| Maša, jejich schovanka | soprán |
| Joca, selský synek | baryton |
| Aćim, pastýř | tenor |
Děj opery
Na statku sedláka Marka ve vesnici Zagora slouží krásné osiřelé děvče Maša. Je svatojánský podvečer a její milý Joca, chlapec ze vsi, ji přichází pozvat na kopec k ohňům. Dává jí též drobný dárek z lásky. Maša mu přislibuje, že ho doprovodí.
Ale nejen Jopca o ni jeví zájem, i záletník Marko, přestože je ženat, na ni má laskominy a věří, že by u ní pochodil. Aby ji však na statku sobě nablízku udržel, pojal úmysl ji vmanévrovat do sňatku se slaboduchým a jednookým pastýřem Aćimem. nyní tedy využívá nepřítomnosti své ženy Boji a láká Mašu na dostaveníčko na seník. Maša na jeho nabídku naoko přistupuje a slibuje, že na něho bude na seníku čekat. Jenže Markův plán je ještě záludnější: poslat za sebe na seník Aćima. Sám hospodář odchází do krčmy.
Zatím se vrací Boja. byla u staré vědmy Lucy, a ta jí z rozpáleného olova vyvěštila, že ji její manžel podvádí. Maša toto hádání potvrzuje a vypráví Boji, jak ji Marko zval na seník. Radí hospodyni, aby manžela nachytala a šla na místo schůzky sama. Boja zamyšleně přisvědčuje a odchází.
Po chvíli se Marko vrací z krčmy s pocitem uspokojení, že se jeho důmyslná intrika osvědčila. S překvapením nachází Mašu ve světnici a ještě s větším údivem se dozvídá, že na seníku je jeho žena Boja. Aćim odtamtud právě přichází, rozzářen zážitkem ze seníku. I on je zaskočen tím, že nalézá Mašu zde, Aby chránila čest své paní i zdrceného Marka, tvrdí mu Maša, že na místě našel babu Lucu. Přicházející Boja se v nastalé situaci ihned orientuje a Mašina slova potvrzuje: protože prý věděla, že Marko je v krčmě, a tedy nemůže přijít na seník sám, poslala tam pro jistotu babu Lucu. Zklamaný Aćim je terčem posměchu ostatních.
Za okny je vidět planoucí ohně a slyšet Jocu, jak volá Mašu ven. Ani Marko už po dnešní příhodě nemá proti jejich známosti námitky.[3]
Reference
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 154. (česky)
- KOLOFÍKOVÁ, Klára. Bartovský, Josef. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online.
- BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 30.
Literatura
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 154.