Nenápadný půvab buržoazie

Námět večeře osob z vyšší společenské třídy vznikl po zkušenosti producenta Serge Silbermana, kterému se udála obdobná příhoda, když zapomněl na doma dohodnutou večeři s přáteli a její záměr neoznámil ani manželce. Ta byla hosty s květinami přepadena v županu. Buñuel příhodu využil v úvodu snímku a protože měl zálibu v opakujících se slovech a jednáních, společně s Jeanem-Claudem Carrièrem vypracovali scénář skupin osob, které se scházejí na večeři, ale jejich snaha povečeřet v klidu z různých příčin selhává.[3]

Postupně vzniklo pět různých scénářů s cílem docílit vyváženosti a logické reality scén, které jsou náhle přerušovány neočekávanými problémy. Ve filmu byl uplatněn také sen a sen ve snu.[3]

Podle surrealistického postupu, kdy název uměleckého díla vzniká na základě náhodného slova či sekvence slov, která vrhnou nový pohled na dílo, došlo k pojmenování filmu podle stejného klíče. Titul byl vybrán poslední natáčecí den v paradoru v Toledu, tentýž den kdy zemřel francouzský státník Charles de Gaulle. Mezi návrhy byla pojmenování Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci či jednoduchý Šarm buržoazie. Na Carrièrovu výtku, že v pojmenování není žádné přídavné jméno bylo nakonec doplněno slovo „nenápadný“. Tak vznikl finální název Nenápadný půvab buržoazie.[3]