Nekupuj ruské!

Dne 22. srpna 2013 aktivisté uspořádali akci u sídla prezidenta Ukrajiny požadující učinit odvetná opatření vůči Rusku.[5][6][7] Kampaň pak pokračovala distribucí letáků, plakátů, nálepek ve vice než 45 městech Ukrajiny.[8][9] V kampani byla použita karikatura ruské matrjošky.[10] Začátkem Euromajdanu kampaň výrazně ztratila na intenzitě.

Dne 4. března prostřednictvím sociálních síti aktivisté vyhlásili obnovu bojkotu veškerého zboží a služeb, z prodeje kterých těží ruský byznys. Záměrem bylo zamezit proudění finančních prostředků z Ukrajiny do Ruska, kde tyto budou přispívat pro válečnou snahu Ruska.[11] Kampaň tak byla znovu obnovena v souvislosti s Krymskou krizí a Ruskou vojenskou intervencí na východní Ukrajině.[12][13]

V březnu aktivisté začali uspořádávat „padací“ flash moby v supermarketech, kterými nabádali nakupujících nekupovat ruské výrobky,[14][15][16] a také bojkotovat ruské čerpací stanice,[17][18][19][20] banky,[21] zábavní představení a koncerty.[22] V květnu 2014 některá kina v Kyjevě, Lvově, Oděse se začali ruské filmové produkci vyhýbat.[23]

V letě 2014 aktivisté začali uspořádávat flash moby[24] a jiné akce[25] v ruských restauracích a kavárnách na Ukrajině.

Na konci srpna 2014 odstartovala občanská kampaň "Bojkotuj ruské filmy" zaměřena proti promítaní ruských filmů a seriálů v ukrajinském media prostoru.[26][27]

Ke květnu 2014 některé ruské výrobce začali měnit čárové kódy na svých výrobcích z ruských na ukrajinský.[28] Byla vyvinuta aplikace pro Android s názvem „Bojkotuj okupanta“, jež pomáhala odhalit výrobky původem z Ruska, zejména ty svůj původ skrývající.[10][11][29]

Začátkem března 2014 bojkot se rozšířil do jiných zemi, zejména do Běloruska,[30] Lotyšska, Litvy,[31] Estonska, Polska, Moldavska, Gruzie,[32] Spojených států amerických[33][34] a do České republiky.[35]